Kategorie hlavní stránka vyhledávání rodokmenů Ausarbeitung des Stammbäume Podorlicko Poličsko pomůcky pro badatele odborné práce dokumenty databáze rodů Návštevní kniha pro Vaše vzkazy Podkategorie Podorlicko Šlechtici od Orlice Příběhy lidí veskrz obyčejných Lidé temnými silami vládnoucí Z války prusko-rakouské 1866 Místa tajemná a kletá Střípky z historie A voda se valila... Svatební zvyky, obyčeje a říkání Jedli, pili, hodovali... Pověsti a jejich historické jádro Rody z Podorlicka Poličsko Rody z Českomoravské vysočiny Z knih Černých jinak Smolných … a jiné soudní případy Pohromy a vojenské události Conscripce, Raabský systém, renovace magistrátu a Tableu generale z pohledu současníka Ze života Josefa Preislera, pilníkáře v Moravských Křižánkách č. 37 Střípky z historie Historické fotografie Odborné práce Marie Štěpánová Nejstarší historie panství Žampach Dlouhoňovice. Pohled do historie vsi do poč. 19. stol. Využití historické klimatologie v genealogii Podorlicka Ostatní autoři Vystěhovalectví z Poličska v letech 1850 – 1890 (Karel Kysilka) Počátky evangelického sboru v Poličce (Bohuslav Šauer) Měna na Moravě a některé cenové relace na Horácku (Ing. M. Fadrný) Z historie kunštátského panství ve 30tileté válce (Ing. Mojmír Fadrný) Ohlas válek o rakouské dědictví na Kunštátsku (Ing. Mojmír Fadrný) Průběh a oběti cholerové epidemie v Poličce roku 1866 (St. Konečný) Dokumenty Polička a okolí Instrukcí aneb pravidlo Kontribuční knížka Polička – majitelé usedlostí 1761 „Plnomocenství“ Zakládací listina města Poličky Obecné Toleranční patent 1781

Vystěhovalectví z Poličska v letech 1850 - 1890 Karel Kysilka (historicko- statistická studie) Obsah: 1. Vystěhovalectví z Rakouska v polovině 19. století 2. Emigrační procesy ve východních Čechách a zvláště v okrese Polička, jejich zkoumání  z hlediska archivních pramenů v Státním okresním archivu v Litomyšli. 3. Souhrnná data o emigraci z Poličska v letech 1850 - 1890. 4. Demograficko - statistický rozbor příčin vystěhovalectví - demografie vystěhovalců - sociální původ emigrantů - majetkové poměry - náboženské důvody - branná povinnost a vystěhovalectví 5. Cíle emigrace v USA a závěr Vystěhovalectví z Rakouska v polovině 19. století Přibližně v polovině 19. století dochází k mohutné vlně emigrace širokých vrstev obyvatelstva Českých zemí, zejména do Ameriky. V roce 1848 byla zrušeno poddanství a udělena první konstituce, která byla uvítána s radostí a mnoha nadějemi. Svoboda však netrvala dlouho, byla zrušena svoboda tisku, potlačeno právo spolčovací a zavládla tuhá reakce, které historie dala jméno Bachův absolutismus. Příčiny k emigraci byly dvojí - touha po osobní svobodě a touha po lepším živobytí. Vystěhovalectví z Rakouska v té době se řídilo zákonem císaře Františka I. z 24. března 1834. Podle něho za vystěhovalce byl považován ten poddaný, který se do cizího státu vystěhuje s tím předsevzetím, že se již více nenavrátí. Vystěhování podle tohoto zákona se dělilo na zákonné a bezprávné. O zákonné vystěhování se žádalo prostřednictvím vrchnosti (později okresních úřadů) u nejvyššího zemského úřadu, jímž od r. 1848 bylo příslušné České (Moravské) místodržitelství. Žadatelé museli být svéprávní, prosti závazků vojenských a dalších zvláštních povinností, vyplývajících z jejich stavu či veřejného úřadu..Pokud žadatelé vyhověli všem stanoveným podmínkám, splnili svou vojenskou povinnost, s vystěhováním souhlasilo okresní vojenské doplňovací velitelství, okresní soud, za žadateli nezůstaly žádné pohledávky a doporučující stanovisko předložila jejich domovská obec, obdrželi souhlas k vystěhování (Auswanderungs-Consens) a následně rakouský pas, jehož platnost však byla omezena jen na dobu cesty, potřebné k vystěhování, Vystěhovalci byli povinni nastoupit cestu během šesti, později (asi od r. 1856) jen čtyř měsíců. V případě, že tento termín nedodrželi, souhlas s vystěhováním pozbýval platnost a žadatel musel podat novou žádost. Předtím, než žadatel obdržel pas, musel podepsat prohlášení, že se vzdává rakouského občanství V roce 1850 se podle tohoto zákona vystěhovalo z Čech kolem 160 osob a jejich počet v následujících dvou letech stoupl na 340 vystěhovalců v r. 1851, resp. 430 osob v r. 1852. Rakouská statistika však nesledovala pohyb osob, které přejížděly hranice s běžným cestovním pasem, platným na dva až tři roky. Tyto pasy však vydávala pouze obchodníkům, tovaryšům, kteří odcházeli na vandr do ciziny, úředníkům a inteligenci a spolehlivým osobám, které dávaly záruky k návratu do země. Jejich nepřítomnost byla považována za nelegální vystěhování až v případě, že se nevrátili do vlasti po vypršení platnosti pasu během následujících tří měsíců. Hranice však nebyly hlídány tak jako dnes, a kdo se přes ně dostal, byl přijat na loď s jakýmkoliv dokladem, tovaryšským listem, později vandrovní knížkou, či legitimačním lístkem, platným na území Rakouska.