Kategorie hlavní stránka vyhledávání rodokmenů Ausarbeitung des Stammbäume Podorlicko Poličsko pomůcky pro badatele odborné práce dokumenty databáze rodů Návštevní kniha pro Vaše vzkazy Podkategorie Podorlicko Šlechtici od Orlice Příběhy lidí veskrz obyčejných Lidé temnými silami vládnoucí Z války prusko-rakouské 1866 Místa tajemná a kletá Střípky z historie A voda se valila... Svatební zvyky, obyčeje a říkání Jedli, pili, hodovali... Pověsti a jejich historické jádro Rody z Podorlicka Poličsko Rody z Českomoravské vysočiny Z knih Černých jinak Smolných … a jiné soudní případy Pohromy a vojenské události Conscripce, Raabský systém, renovace magistrátu a Tableu generale z pohledu současníka Ze života Josefa Preislera, pilníkáře v Moravských Křižánkách č. 37 Střípky z historie Historické fotografie Odborné práce Marie Štěpánová Nejstarší historie panství Žampach Dlouhoňovice. Pohled do historie vsi do poč. 19. stol. Využití historické klimatologie v genealogii Podorlicka Ostatní autoři Vystěhovalectví z Poličska v letech 1850 – 1890 (Karel Kysilka) Počátky evangelického sboru v Poličce (Bohuslav Šauer) Měna na Moravě a některé cenové relace na Horácku (Ing. M. Fadrný) Z historie kunštátského panství ve 30tileté válce (Ing. Mojmír Fadrný) Ohlas válek o rakouské dědictví na Kunštátsku (Ing. Mojmír Fadrný) Průběh a oběti cholerové epidemie v Poličce roku 1866 (St. Konečný) Dokumenty Polička a okolí Instrukcí aneb pravidlo Kontribuční knížka Polička – majitelé usedlostí 1761 „Plnomocenství“ Zakládací listina města Poličky Obecné Toleranční patent 1781

Historie rodu Vítek Příjmení Vítek patří do skupiny vytvořené obměnou osobních tj. rodných a křestních jmen. Toto konkrétní příjmení je zdrobnělinou osobního jména Vít přidáním přípony –ek. Dá se předpokládat, že jeho původní význam byl Vítek tj. malý Vít Þ syn velkého Víta, tj. otce jménem Vít. Poprvé se objevilo ve 12. století. Osobní jméno Vít pochází buď z latinského „vitus“ = živoucí, veselý nebo z germánského „witu“ = lesní, případně ze zkratky slovanského osobního jména Vitomír, Vitoslav ( slovanské vitati = bydlet ). Ve sledovaných matrikách se příjmení vyskytuje buď v české podobě nebo podle jazyka zápisu v německé či latinské podobě ( Witek, Wittek ). Příjmení Vítek – Vítková je v naší populaci velmi časté. Podle Centrálního registru obyvatel ministerstva vnitra zaujímá 79. místo mezi mužskými příjmeními a 81. místo mezi ženskými příjmeními a je zastoupeno celkem v 9.675 případech ( 4.736 mužů a 4.9.39 žen ) – stav k 31.12.1999. Vycházíme-li z údajů Českého statistického úřadu, podle nichž měla Česká republika k 31.12.19998 celkem 10.289.621 obyvatel, pak připadá 94 nositelů příjmení Vítek – Vítková na 100.000 obyvatel. Z tohoto důvodu není možno ani přibližně vysledovat možná centra vzniku příjmení, protože jich pravděpodobně bylo velké množství a současní nositelé příjmení nejsou z větší části ani vzdálení příbuzní. Zatím nejstarší doložené přímení Vítek, ovšem bez prokázané návaznosti na sledovaný rod se vyskytuje v Žamberku. V zápisech cechu řeznického se dočteme, že „Léta 1582 v neděli smrtedlnou přijat jest Vaňka Vítkova syn Mikuláš za učedlníka k Martinovi Krčinovi do roka a což do cechu náleží, to Jan Tobiáš slíbil, za něj že vše vyplněno bude, totiž 1 k. m. a 1 libra vosku.“ Z tohoto zápisu se lze odvodit, že pokud šel Mikuláš Vítek do učení nejméně jako 12tiletý, narodil se cca před r. 1560. Narodil-li se nejméně 20tiletému otci Vaňkovi = Václavovi, pak se Václav Vítek narodil před r. 1540. A dále v žamberském urbáři z r. 1630, nacházíme v nynějším čísle domu 390 Jiříka Vítků vlastnícího 8 strychů polí. Roku 1637 je již na jeho gruntě uveden Jiřík ml. Straka V jiných souvislostech se příjmení Vítek se v dokumentech z tohoto období uvedených v „Pamětech žamberských“ nevyskytuje. Na základě výše uvedeného jsme předpokládali, že v „matrice Žamberk 1657 - 1687“ ( SOA Zámrsk, sign. 186-1 NO ), najdeme zmínku o potomcích Jiříka Vítka, ovšem nebyl objeven žádný zápis, v němž by se příjmení Vítek vyskytovalo. Lze tedy říci, že Jiřík Vítek zemřel v období let 1630 - 37 bezdětný nebo se z Žamberka odstěhoval. Je také možné, že v případě jeho rodiny došlo ke změně příjmení. Nepodařilo se nám tedy prokázat návaznost žambereckých Vítků ke sledovanému rodu. Pokoušeli jsme se vysledovat nejstarší předky rodu Vítků z dalších dokumentů vztahujících se Hnátnici, odkud máme první doloženou existenci rodu. V „Seznamu poddaných podle víry vesnice Hnátnice z 24.4.1651“, kam byli zapsáni všichni poddaní od 10 let, se nevyskytuje žádná rodina příjmením Vítek. Ani v dalších dokumentech „Hnátnice - výpis z berní ruly z roku 1654“ a „Hnátnice - revizitace berní ruly kraje hradeckého ze dne 12.11.1677“ se nikdo s příjmením Vítek nevyskytuje. Problémem je, že příjmení tehdy nebylo závazné a dědičné. Jistý rozpor s předchozími dokumenty, zřejmě právě kvůli neustálenosti příjmení, přináší dokument „Hnátnice - přiznávací tabela poddaných tereziánského katastru ze dne 22. září 1725“. Ve sloupci „jména starých hospodářů v roce 1654“ je na gruntě Pavla Vondry zapsán Viktorin Vítek, na gruntě Jana Pražáka Martin Vítek a na gruntě Adama Zilvara Jan Vítek. Vrátíme-li se tedy zpět k dokumentům „Hnátnice - výpis z berní ruly z roku 1654“ a „Seznamu poddaných podle víry vesnice Hnátnice z 24.4.1651“ a porovnáme-li jména s tehdejšími hospodáři, pak : jediným nositelem jména Viktorin je Viktorin Chocholouš ( * 1616 ) Viktorin Chocholouš by tedy měl být jednoznačně totožný s Viktorinem Vítkem pod jménem Martin jsou uvedeni sedláci Martin Betlach, Martin Musil, Martin Páral, chalupník Martin Šembera a zahradník Martin Makeš. S tehdy obvyklým jménem Martin je situace složitější. Na pomoc jsme si přibrali další dokument - revizitaci berní ruly z r. 1677. Myslím, že v seznamu Martinů můžeme vyloučit Martina Párala, po němž dědil Václav Páral, a pak Tobiáš Páral, neboť v tomto případě příjmení pokračuje. Zbývají tedy Martinové : kostelník, hajný a sedlák Betlach (* 1611), chalupník Šembera ( * 1585 ), v obecní chalupě zahradník Makeš ( * 1621 ) a sedlák Martin Musil ( * 1611 ). Příjmení Betlach není v revizitaci berní ruly r. 1677 uvedeno a na gruntě Martina Betlacha je zapsán Mikuláš Stančík a po něm r. 1725 Martin Stančík. Tím se dá Martin Betlach, který je ve sloupci starých hospodářů r. 1725 zřejmě také zapsán Stančík, z okruhu hledaných Martinů vyloučit. V případě Martina Šembery je na jeho gruntě v revizitaci ruly r. 1677 jako hospodář uveden Jan Balda ( příjmení uvedeno již dříve na jiném gruntě ). Příjmení Šembera př.r. 1677 v Hnátnici mizí. Martin Šembera zřejmě zemřel bez zjevných dědiců, proto ani jeho nepovažuji za hledaného Martina. Na gruntě zahradníka Martina Makeše je r. 1677 je uveden Jan Stančík, na jiném gruntě se vyskytuje Jan Makeš. Roku 1725 se v Hnátnici příjmení Makeš již nevyskytuje, tzn. že Martin Makeš by mohl být totožný s Martinem Vítkem. Mnohem pravděpodobnější se mi však zdá sedlák a konšel Martin Musil ( * 1611 ). Zajímavé je, že r. 1651 žil v Hnátnici ještě další Musil jménem Vít ( * 1604 ), zřejmě starší bratr výše uvedeného Martina. Jméno Vít vyskytující se v rodině by mohlo dát základ pozdějšímu vzniku příjmení Vítek. R. 1677 se na Martinově gruntě objevuje zřejmě syn Pavel Musil, na gruntě Víta Musila pak Tomáš Slanina ( Slaninovi uvedeni již r. 1651 ). V roce 1725 se v Hnátnici vyskytuje mezi chalupníky už jen jeden Musil, a to Václav. Tomu, že uvedený Martin Musil by mohl být totožný s Martinem Vítkem odpovídá i to, že rod Musilových a Vítkových se ve vzájemné souvislosti objevuje ještě následující století ( koupě a prodeje gruntů, kmotrovství apod. ) pod jménem Jan se roku 1654 v Hnátnici vyskytují sedláci Jan Kopecký ( * 1601 ), Jan Páral, Jan Tioupal, Jan Kolpava ( * 1585 ), Jan Tomeš ( * 1586 ) a Jan Víšek ( * 1621 ), chalupník Jan Pekh ( * 1611 ), chalupník a rybář Jan Walda ( * 1611 ), zahradník Jan Rybář a Jan, podruh u rytíře Jana Jaroslava na svobodném dvoře ( * 1625 ) Z takto rozsáhlého souboru jmen je prakticky nemožné vyvodit nějaký předpoklad. Uvedené závěry ohledně původních jmen Viktorina, Martina a Jana Vítkových jsou zcela hypotetické. Vytvořené předpoklady by bylo snad možné konkretizovat na základě detailního srovnání s purkrechtní knihou pro ves Hnátnici. Jestliže bych měla vyslovit vlastní nepodložený názor, předpokládala bych, že z uvedených osob patří do rodu Vítkových a jsou tedy bratry se společným předkem X : Vít Musil ( * 1604 ) V nejstarších dokumentech jsou podle mne uvedeni pod těmito jmény, protože k vytvoření příjmení Vítek došlo pravděpodobně až v poslední čtvrtině 17. století. Dalším možným vodítkem byl zápis v „Knize purkrechtní Dlouhoňovice 1753 - 1853“ z roku 1753 o koupi gruntu v Křižánkách Janem Javůrkem. Grunt nese jméno Jiří Vítkovský. Tento název by mohl označovat prvního majitele gruntu. K založení vsi zápis uvádí : „roku 1693 z casírovaného dvoru panského milostivá vrchnost tuto vesničku Křižánky řečenou založiti a svým nákladem vystavěti jest ráčila“. Z toho by se dalo soudit, že jistý Jiřík Vítek se zde mohl vyskytovat od r. 1693. 1. generace Matěj Musil – hlavní linie ? Matěj Musil je znám v zápisu v pozemkové knize vsi Hnátnice, podle něhož koupil r. 1596 chalupu od svého tchána Tomše staršího za 170 kop gr.m.. Matěj tedy musel být alespoň 18tiletý, tedy narozený př.r. 1578. Při převzetí gruntu vyžadovala vrchnost, aby za nového hospodáře převzal „rukojmě“ jiný, zodpovědný příslušník obce, aby „dobrým hospodářem byl a gruntu nespouštěl a stavení aby opravoval“. Matějovým ručitelem byl blíže neurčený Tomáš Z gruntu splácel Matěj každý rok po 4 kopách grošů míšeňských.