Z knih Černých jinak Smolných … a jiné soudní případy

zdroje :

(1) František Vaníček, Staročeské městské zápisy poličské od r. 1432 ( Polička 1940 ), (2) JUDr. Emil Pavel Lány, Knihy Černé jinak Smolné při hrdelním soudu v městě Bystrém od r. 1625 ( Liberec 1946 ), (3) Marie a Prokop Zaoralovi, Jimramovská smolná kniha, (4) Karel Adámek, Ze smolných knih východočeských měst, (5) Kniha pamětní Jana Sedliského – nutno brát s rezervou, autor byl odpůrcem židů ( SOA Litomyšl ), (6) Karel Palla, Průvodce po Svojanovsku, Svojanov 1936, (7) Karel Adámek, Chrudimsko (1878), (8) Karel Adámek in Východočeský sborník historický – kurzívou jsou označeny citace z původních dokumentů )

Obsahem Knih Černých jinak Smolných či „lejster lotrovských“ byly výpovědi osob, které byly pro nějaké „přečinění“ předvedeny před městské právo a vyslýchány útrpných právem. Pravomoc útrpných soudů se týkala stíhání a trestání rouhačů, křivopřísežníků, dvojženství, cizoložství, smilstva, žhářů, čarodějů, vrahů, zranění, zlodějů, urážky na cti apod.

Jednání u městských soudů mělo dva stupně: v prvním soudil rychtář drobnější přestupky, ve druhém zasedali konšelé a městská rada v čele s purkmistrem a rozhodovali těžší, zejména hrdelní případy.

Obviněný zpravidla čekal na soudní jednání v městské šatlavě. Pokud se před vlastním zahájením soudu dobrovolně nepřiznal, byl nejdříve zastrašován předvedením mučících nástrojů a popisem mučení, když ani to nepomohlo, byl vyslýchán tzv. „právem útrpným“, které se opakovalo vícekrát po sobě s rozmanitými obměnami. Pro rozsudek smrti bylo třeba předchozího doznání a při způsobech mučení se leckdy přiznal i nevinný, který dal přednost smrti před dalším utrpením.

Jediný svědek stačil k usvědčení z nejtěžšího zločinu a mnohde úplatní soudci nesloužili právu, ale čísi libovůli. Před takovou „spravedlností“ si nikdo nebyl jist jměním ani životem.

Od r. 1725 si soud nad appelacemi ha Hradě pražském vyhradil rozhodování o vině v případech, kdy pachatel nechyl přistižen přímo při činu. Hrdelní soudy, jichž bylo v celých Čechách 384, vynášely ortel pouze v případech nepochybné viny. V ostatních případech působily jako vyšetřovací tribunály.

V 17. a 18. století byly ve východních Čechách v někdejším kraji chrudimském hrdelní soudy I. třídy v Chrudimi, Vysokém Mýtě a Poličce, II. třídy v Litomyšli a Pardubicích, III. třídy v Lanškrouně, Heřmanově Městci, Chocni, Hrochově Týnci, IV, třídy v Cholticích, Bystrém, Luži a Seči. Mistr popravní dostával r. 1658 z důchodu poličského 5 kop 12 gr. ročního platu.

Roku 1765 bylo zřízeno v Českém království pouze 24 hrdelních soudů. Pro kraj chrudimský byl jediný hrdelní soud v Chrudimi. Tři roky nato, r. 1768 byl vydán nový zákon práva útrpného. Podle tohoto zákona dostával kat ta vyvedení z města 35 kr., za celé nebo polovičaté vymrskání 2 zl. 24 kr., za uřezání nosu nebo uší 2 zl. 24 kr., za utnutí ruky nebo kloubů utržení neb řemenů trhání 2 zl. 24 kr., za vypálení cejchu 1 zl. 12 kr., za popravení mečem 6 zl., za oběšení 6 zl., za zahrabání a kůlem probití osoby ženské 6 zl. atd.

V následujícím textu uvádím několik soudních případů z oblasti Poličska, které by měly podat přehled zač a jakým způsobem byli obvinění v minulých dobách trestáni.

●

(6) Nález s ortelem Václava Šudjmona ze vsi Limberka skrze přiznání při na trápení udaného obilného krádeže, který jest byl od mistra popravního mečem trestán. Stalo se v pátek po sv. 3. králích. Za purgkmistra Valenty tesaře a Víta Jiříka hospodaře města Svojanova 1522.

●

(1) Zápis z roku 1523 :

Já Michal Vindyš zapisuji se a vyznávám sám na se(be), kdež sem seděl v těžkém vězenie prvé i po druhý v městě Politce a jsa tu v sausedstvie, a to skrz tu věc žě sem se byl v mejch mladých leth(ech) a nerozumných zlodějstvie dopustil a k tomu také byl sem 2 kop. gr. falešných koupil. To sem všě srovnal a uplatil a skrz ty kusy pan purkmistr a páni poličští i všěcka obec mně sú milost pokázali, katu mne v ruce nedávali a při hrdle mne zachovali. I to sem já jim před svými dobrovolně uplatil, protož tak pravím, že toho všeho v nižádnou pomstu vymyšlenú hnáti nechci a proti žádnýmu nebývati, městu Poličce, pánuom polickým i všem obyvateluom v tom městě nynějšiem i budúcím i jich všem lidem poddaným raddú i skutkem se v tom zachovati. A jestli že bych se v tom nezachoval a co mluvil všetečně a neb jakú pohruozku činil a byl usvědčen, sám se odsuzuji ( ke ztrátě ) hrdla svého i všěho svého a žádný se za mě přimlouvati nemá, lidé úřadu duchovního a světskýho. A to se stalo za purgkmistra Blažka a úřadu Štěfana Mazánka, Mikuláše Zigeli, Tomana krajčího, Jana písaře, Lorence řezníka, Barthošě krajčího, Martina Kazdu, Jiříka sklenáře a fojta Jana Vachařova, staršiech obecních Jana kováře, Bartošě Tučnýho, Markusa řezníka; z vobecních při tom byli Nikl, Auborek, Jiřík pekař, Linhart švec.

●

(6) Nález s ortelem. Anna Krtilka matka Marty Karlošky byla skrz návod k mordu a povolení, za živa zakopána. Stalo se za purgmistra Valenty a hospodaře Kulhánka 1568 sv. outerý po Sv. Archangeli Michalu ve městec Svojanově.

●

(6) Nález na ortelem. Léta 1568 v pátek po památce obracení sv. Pavla na víru jest Marta Karloška při trápení a po trápení přiznala městského Petra provazníka navedla, aby Jana manžela jejího zabil s povolením matky její, kterýž se před 30 lety stalo. Za to byla v hrobě za živa kolem trestána. Stalo se za purgkmistra Valenty tesaře a Václava Kulhánka hospodaře Svojanova.

●

(4) L. 1583 zavraždil Jiřík Jaklový ze Stříteže, poddaný litomyšlský, Jiříka Kyndlového a učinil svým zástupcem se zástupcem zavražděného Buriánem Špetlem z Janovic vyrovnání, vyplatil otci zavražděného 60 kop, pokořil se přátelům zavražděného a byl toliko po 7 týhodnův ve vězení držán.

●

(7) Ačkoliv byl poličský děkan Jan Oupický (1588-90) dán konzistoří podobojí do Poličky, „aby v tomto městě vyzdvihl ty věci, které byly od neřádných kněží neb od nekněží sem vpuštěny“, i on sám byl nejednou trestán na staroměstské radnici za zlé skutky, „obcoval nehodně s neřádnými ženštinami“, přel se neustále s učitelstvem poličským a kostelním služebnictvem aj.. Rektor a bakalář poličské školy Václav Krutinius na něj roku 1589 žaloval, že mu rozkázal po faře rozházená „svatá dřeva“ k vytápění školy rozštípat.

●

(6) Léta 1589 v pátek před sv. Janem Křtitelem byl Faltýnz města Šaku v Šlezku skrz zlodějství od kata mečem trestán a sťat. Za purgmistra Tobiáše Soukeníka pekaře Martina hospodaře se Svojanově.

●

(4) L. 1599, ve čtvrtek po početí P. Marie ohlašovala městská rada skutečská pánům poličským, že Řehoř, jinak Říha, syn Mikuláše Šmahy, z poručení JMsti uroz. p. panství rychmburského za své zlé skutky byl do skutečské šatlavy vsazen a že při útrpném právu doznal, „že ve stavu J. Msti páně 9 pstruhů lapil a po své manželce do Poličky poslal, kdež je tato mydláři Slámovi za 6 gr. bíl. prodala“ i žádali, aby byl Sláma k vývodu ku právu skutečskému postaven.

●

(6) Vyznání zločinné Anny Komínkové skrz cizoložství a špatné chování s šafářem panským Brycht(ou) přiznala na trápení a po trápení se vinna, tak byla od mistra popravního ve vodě utopena. Stálo se léta 1605 ve čtvrtek po neděli provodní. Za ouřadu Petra Prychy purgkmistra a primátora Petra Vondráčka.

●

(3) 1614 (?) Jan Cikán ze vsi Borovnice při outrpném právě toto vyznal. Nejprv vyznal, že jest kradl v jinými lotry. S těmito lotry, jak u města Poličky konec vzali, též s nimi kradl a napřed chodil a člověka zastavoval a s ním rozprávěl a druhý přijda z kapsy jemu peníze vytahoval.

Když ty lotry v městě Poličce jímali, tehdy on Jan Cikán na věž poličskou k Havránkovi ušel a potom odtad do Kamence k Matoušovi Svobodovi se jest dostal. Špičkovi v Kamenci šavli, ručnici s Matoušem Svobodou společně vzali a v Širokém Dole rychtáři za 23 gr. šavli prodali, a z těch peněz čtvrť jáhel v Olešnici koupili, je společně užívali a ostatek peněz propili.

Jan Klepáček, někdy pastýř v Javorku jej naváděl, aby toho lotrovství hleděl.

S Václavem, synem Vítkovým z Borovnice, jiným lotrům a kramářům uzly a putny nosili a vopice Václavova měšce řezala a lidem z kapsí peníze vytahovala a Cikánovi dávala.

S Klepáčkem z Austopeče ( Hustopeče ) na vinohradích kopali a lidem, kde mohli z kapsí peníze vytahovali a Cikánovi, co chtěli, dávali. V Znojmě jednomu kramáři koření pobral a v Třebíči nějakému punčochářovi za 4 fl. prodal. Dvořákovi v Telecím šaty s Bohuškem pobrali, kterýž v podružství u Jana Zuba v městě Chrudimi zůstává, totiž dva kusy plátna, kalihoty, kabát, kolárek ženský a krčmářovi v Tisové za Litomyšlí ty šaty i plátno pro dali a peníze propili.

Matouš Svoboda z Kamence jej naváděl, aby Špičkovej též v Kamenci jí plátno pobral a sám že falešné dva klíče spraví, aby samému Špičkovi truhly mohli odemknouti a jemu peníze pobrati mohli. Portlovi v Kamenci spolu s Žemličkovým bratrem příjmením Kozlem vzali 7 fl. a Matouš Svoboda též s nimi byl.

Dvě kurvy, jednej říkali Manda, kterýž se Cikán přidržel, a druhý Anna, ty mu nočním časem z vězení jimramovského pomohly. V Javorku Frčalovýmu Janovi ručnici vzal a v Oustí za 20 fl. prodal, tu že nejprv ukradl. Ve Žďáře o jarmarcích s Vítkem Zubatým a Svinkou Krejčím chodil, aby lidem peníze z kapsů vytahovali. V Kobylím ručnici vzal a Matouš Svoboda v Kounicích ji vyplatil, kterážto v 1 fl. a 7 ½ gr. zastavena byla.

Šidlovi v Jedlovej 20 loket plátna okradl a Valšovi v Litomyšli prodal, 1 loket za 4 krejcary dal, v Korouhvi s Klepáčkem Kovaříkovi 4 lokte plátna vzali a dvě kytle a svým kurvám rozdali. Machovcovi v Telecím boty vzal a prodal je v Leštině za 16 gr. a sekeru k tomu.

S synem Vítkovým u Tomáše Radamskýho býval a u něho sklad míval a co od želez vzali, k Tomášovi přinášeli a on to od nich kupoval. V Polomi jednomu sedláku v domě z bran řebíky vytloukl.

Maškově Dorotě kolo s Matoušem z Kamence ukradli a nějakému Slonovi mlynáři za věrtel pšenice prodali a od Matouše pokoje žádného požíti nemohl, neb jej přece, aby neležel, na honby krádež honil s tím doložením, že Bartoň, kterého u Litomyšle utratili, tak neležel, ale přece kde by co dostati mohl, šel.

V Hrabovanech budouc v rathouzi na víně z opilství, že jest mluvil, že p. Václavovi, ouřadníku jimramovskému na potkání kulkou dá.

Na ty všechny artikule, že jináč není, svou duší zpečetil a 23. dne Julii za své zlé činy konec života svého vzal, a mečem sťat jest léta a dne svrchupsaného.

●

(3) V úterý v den památný svatého Prokopa léta 1617 Václav Čadík ze vsi Telecího při právu jimramovském dobrovolné přiznání o lovení ryb a jiných krádežích učinil. Poté bylo přikročeno k výslechu útrpným právem, při kterém mj.j. doznal :

S Jírou, synem Víta myslivce z Borovnice, kterej u Skutče konec vzal, rybník prstruhovej za Krásným v lukách rychtářových sme spustili a jinými rybami jsme se rozdělili. Týž Jíra zastřelil srnce, vstrčil jej do kbela a já mu jej zase okradl, maso sem doma snědl a kůže mi zčervivěla.

Valentin Zrůst z Telecího s Hutařovými syny Mikulášem, Martinem a Mackem, synem Teplýho ze vsi Rybnýho mnoho na můj šlak ryb v řekách pána svého lapávali a krby kladli. Martin, syn Hutařů a Macek, též syn Teplýho z Rybnýho, sklopce na gruntech pána našeho na vydry a kuny na můj šlak dělali a líčili i mnoho lapali. Já se též několik kun lapil a kde sem prodal, v paměti snášet nemohu. Valentin Zrůst ze vsi Telecího sám mi povídal a se pochloubal, že v stavě mlynářově v Krásným na pstruhy provazce líčí a nemálo lapává a psa že sebou na stráži vždycky mívá.

Viktorejnovi, synu svému a Václavovi Chrudimskému, udice sem dělával a strojil a aby šli na ryby, kde budou moci co lapiti, aby lapali, sem povoloval.

Jakubovi, rychtáři teleckýmu, k žádosti jeho pro pana purgmistra a paní v řekách pána vašeho dvakráte ryb nalapavši, když soud držán býti měl, sem prodal. Servus ty ryby pánům vařil a že jsou z řeky pána vašeho rychtáři i manželce jeho sem pověděl. Když sem pak témuž rychtáři za pivo nějakej groš dlužen zůstal, ten dluh rybami a raky sem platíval a více od manželky jeho, abych jim ryb přinášel, napomínán sem byl.

Janovi starýmu Skočovskýmu v Poličce sem ryby prodával neb mne vždy za to, abych mu přinesl, žádal a když mne v městě uhlídal, že jiným nosím a jemu nic, mně domlouval.

Nebožtíkovi Mikuláši Ploucarovskýmu, Nikodémovi Velkýmu a Plachýmu z těch řek, ale když sem je projednaný měl, sem nosil a prodával.

Co pak více sem prv hned z své mladosti věcí zlých provozoval, to všechno v paměti své snášeti nemohu.

Na tom všem, což tak dobrovolně i na trápení týž Václav Čadík vyznal jsa na místo popravištné vyveden … a v pondělí po památce Mistra Jana z Husince a Mistra Jeronýma Pražského od mistra popravního mečem odpraven jest.

●

(2) Zápis Gregora kočího v úterý po svatým Valentýnu po útrpném právu na sebe učiněném 1628

Jakož jsem já, Gregor, syn nebožtíka Pavla Pazdlara ze vsi Limberka, poddaný JM vysoce urozeného P. P. Viléma Jindřicha Bezdružického z Kolovrat a na Bystrým, JMC římského, Uherského a českého krále, radě, hejtmanu kraje chrudimského, zůstávajíc v službě za kočího při jeho Milosti Pánu svém, zapomenuvše se předně nad Pánem Bohem všemohoucím, nad přikázáním jeho Svatým, majíc ten úmysl původem ďábla skutku smilného se Salomenou, dcerou někdy Adama Sládka spáchati, ale že jest se mně v tom skrze dobrý lidi překážka stala, toho vykonati a spáchati nemohl.

Však nicméně, poněvadž Pán Bůh všemohoucí jednomu každému srdci patřiti ráčí, ano i práva městská úmysl za vykonání skutku vykonaného pokládá, tudy jsem v pokutu právem městským pod literou M 29 upadl, abych podle téhož práva citovaného, metlami mistrem popravním vymrskán a z města anebo z gruntův jeho Milosti Pána svého vypověděn byl ! Ale že na snažnou přímluvu vzácných a poctivých lidí jsouce jeho Milost Pán více k milosrdenství nežli k příkrosti nakloněnej, a prohlídajíce Jeho Milost Pán více k milosrdenství a věku mladosti mého, ráčil jest mně též milost učiniti ! A mne tak vejš psané pokuty, kterouž jsem měl vedla práva podniknouti, osvoboditi.

Kterýž já napřed psaný Gregor kočí, poznávajíc touž milost mně od jeho Milosti Pána svého prokázanou, předně : pokání Svaté činiti a za jeho Milost Pána svého Pánu Bohu modliti se i na gruntech jeho milosti Páně spravedlivě se živiti připovídám a vícej takových a k tomu podobných věcem se nedopouštěti a z gruntův jeho Milosti Páně žádným vymyšleným způsobem neodcházeti. Pakli bych se toho nejmenšího k tomu podobného čeho dopustil, tímto mým dobrovolným zápisem se podvoluji : co jest mne nyní potkati mělo, to aby se mi budoucně stalo tak, aby mi v tom od žádného člověka jak duchovního ani světského spomoženo nebylo. Stalo se : za purkmistra Pavla Tocháčka, Mikuláše Rony primátora, Jana Hanouska, Jiříka Balabana, Marka Kašparova, Václava Žehle, Vondřeje Myslivcova, Michala Synkova, Václava Průšky a té rady v outerej po Sv. Valentýnu léta 1628

●

(2) Roku 1629 byl v Bystrém právem útrpným vyslýchán Jan Lukeš z Korouhve a Maryjána, vdova pozůstalá po Valentinovi Navrátilovi z Korouhve.

Jan Lukeš ve čtvrtek, den všech svatých, vyznal před purkmistrem a pány, že ukradl dvě kozy Václavu Petrásovi. Přiznal se i k cizoložství s Mariánou, manželkou po Valentovi Navrátilovi a k vraždě jejich nemanželského dítěte. Poté byl třikrát vyslýchán právem útrpným, při němž se doznal k dalším krádežím :

Před posvícením přišel ke mně chromej Soukal s Součkem, tu jsme se spolu smlouvali, abychom šli někam na skopce do chlíva k posvícení na maso, ale oni potom nikde nešli, já jsem toliko sám šel na ty kozy Petrásovy v noci.

Jakub Pátek mne učil krásti a nato navozoval, abychom spolu kradli dobytek. Mikšovi v Hartmanicích v noci vzali jsme z chlíva 1 krávu, tu jsme prodali Janovi Pečenýho do Poličky, bral ji sám od nás v noci.

Havlovi Sirůčkovi v Bystrým vzali jsme v týmž Pátkem krávu nočně, prodali jsme ji Janovi Pečenýho do Poličky.

Pavlovi rychtářovi v Miklovicích vzali jsme spolu s Pátkem krávu v noci, prodali jsme ji Martinovi, synu Jiříka Vorlickýho do Poličky, a když jest kupoval od nás, ptal se nás, jestli jistá a svobodna. Pátek pravil, že jest jeho spravedlivá, že jí dostal po ženě své.

U Jiříka Soukala vzali jsme vola s týmž Pátkem v noci. Byl řezníka Adamcova. Prodali jsme jej řezníkovi do Kunštátu.

V Hartmanicích Kubovi Brázdovu vzali jsme ze dvora krávu nočně a prodali jsme ji do Jimramova Václavovi Ptáčkovu, ale on nevěděl, že byla kradena.

Duchkovi Sejkorovu v Korouhvi vzali jsme v Pátkem krávu v noci ze dvora. Prodali jsme ji přespolním řezníkům z Kunštátu.

Václavovi Petrásovi vzali jsem dva korce ovsa a prodali jsme je Jakubovi Ptáčkovi do Jimramova spolu s Pátkem.

Lorencovi Coufalovi vzali jsme též ovsa v stodole, dali jsme je za sůl Jakubovi Ptáčkovi do Jimramova.

Vzal jsem 2 brány s hřebíky s Pátkem Adamovi a 2 Hnátovi. Vytloukli jsme z nich hřebíky a Pátek je prodal na Sebranicích.

Vzal jsem 2 brány Holýmu v Sádku z tej příčiny, že jsem jemu zjednal roli, aby mně ji zdělal a on nechtěl mi dodělati, jak náleželo. Hřebíky jsem prodal Markusovi, však on nevěděl, aby kradeny byly.

Se Součkem vzali jsme dvě husy Venclovi Šestákovu. On Souček vlezl pro ně do dvora a mně jednu přehodil přes plot a druhou sobě vzal.

Jan Lukeš se dále přiznal k vraždě dvou nemanželských dětí : „k tomu se znám, že jsem jim přitlačil a tou příčinou jsem obě zadusil“.

Mariana dobrovolně přiznala, že o krádežích nic není, ale „co se pak dotejče Jana Lukšova, hned za živobytí muže mého chodíval k nám, tu jsme se spolu seznámili. A po smrti muže mého podruhé jsem s ním ohrubla před dvěma léty. Majíce dítě, kteréž bylo živé, on přijdouce ke mně, ode mě je vzal a vezmouce, nevím, kam jest je poděl. A prosíce já jeho, aby mi pověděl, on mi pravil, že jest je na krchově zakopal; já jsem mnohokráte jeho ženě povídala, že před ním pokoje nemohu míti , ona říkala, že jemu nic říci nesmí, že se s ní hned bije….mnohokráte mě naváděl, bychom spolu šli pryč, já jsem nikdyž nechtěla toho učiniti.“

Pak byla Mariana vyslýchána právem útrpným, kde nic nového nevypověděla.

Purkmistr a rada městys Bystrého vynesla nad oběma ortel v sobotu po Všech svatých 1629.

„… Jan Lukšů zapomenuvše se nad Pánem Bohem všemohoucím a přikázáním jeho Svatých : cizoložstva hříchu těžkého s Marijánou, manželkou Valentina Navrátila, hned za živobytí manžela jejího od pěti let se dopustil, majíc manželku svou, za kteroužto příčinou podle práva městskýho M 29 hrdlo propadl, aby mečem ztrestán byl, druho poněvadž jest se veliké a mnohé krádeže dopustil a lidem chudým nemálo kusů krav a jiných věcí nočně pokradl a tudy škodil, jakž jeho vlastní vyznání ukazuje : za příčinou tou také podle práva městského : Pak hrdlo propadl, aby byl provazem ztrestán. Třetí, poněvadž jest se nejtěžšího hříchu dopustil zplodivše 2 dítek s touž Marijánou cizoložně, zapomenuvše se nad krví svou, je obě zadusil a zamordoval, za kteréžto všechny skutky jeho spáchané tuto smrt z milosti práva podstoupit má, aby předkem mečem ztrestán a potom podle práva městského A 30 od pravé ruky a nohy až do levé ruky a nohy hnátové jeho kolem zpřeráženi jsouc do téhož kola vpleten a s týmž kolem vyzdvižen a hlava jeho na špic nad kolo vystrčena, ….

„… Maryjána, zapomenuvše se na Pána Boha všemohoucího a přikázání jeho svatá, majíc manžela svého, jak za živobytí jeho, tak po smrti manžela svého, skutku cizoložného … s Janem Lukšovým se dopustila a s ním 2 dětí cizoložně zplodila, i také témuž Janovi k tomu, aby od něho zamordovány a zadušeny byly povolila, s tej příčiny hodného na hrdle ztrestání podle práva městského pod literou M 29 zasloužila, aby mečem ztrestána byla. Však to z milosti práva, to z práva svého nalézáme.

( Stalo se ) za purkmistra Jiříka Petrova, Pavla Tocháčka primátora, Jana Hanouska, Václava Žehle, Marka Kašparova, Vondřeje Myslivcova a té rady.

Jan Lukeš ve svých výpovědích označil několik lidí, jimž kradený dobytek prodával. Dne 13.11.1629 vydal purkmistr a rada města Bystrého rozhodnutí, že Martin, syn pana Jiříka Vorlického z Poličky „od práva se upouští a osvobozuje tak, že jemu nemá býti k žádné újmě jeho poctivosti nyní i na čas budoucí ani potomkům jeho“. V úterý po sv. Janu Křtiteli 1630 bylo zapsáno, „že jmenovaný Václav Ptáčků slušně na poctivosti své obhájen bejti má, z té příčiny se ode práva upouští, a na poctivosti opatruje…“ Nejtěžší rozhodování mělo právo v případě Jana Pečeného, řezníka a souseda města Poličky. „30 průvody a svědky při právě města Poličky pořádně zavedše, takové svědomí pečetí města Poličky upečetěné … v sobě obsahuje, že jest se vždycky ctně a chvalitebně týž Jan Pečenýho choval a nyní, že jest svou nevinu, což tak od zlé paměti Jana Lukšova na něj praveno bylo, svědky hodnověrnými odvedl, z té příčiny již často psaný Jan Pečenýho ode práva se upouští a před takovým z pohrůžky učiněným vyznáním proti dostatečnému odvodu se osvobozuje tak, že jemu samému, dědicům ani budoucím jeho k žádné újmě jména dobrého pověsti a poctivosti jeho býti nemá“ Stalo se na rathause městečka Bystrýho za purkmajstra Tomáše Styxy, Pavla Tocháčka primátora a té rady 4. dne aprilis 1631.

●

(3) Léta 1640 dne 3. septembris Jan, syn zůstalý po neb. Vavřinci Plačkovi ze vsi Borovnice, byvši ten čas sládkem v pivovaře panským při zámku v Jimramově, původem ďábla zoufavši sobě, zapomenouc se nad Pánem Bohem a na svou dobrou pověst, vejdouc večer z zámku ven, vyskočením do rybníka panského naproti mlejnu ležícího, se jest utopil. Kterýž podle takového zoufalství, vedle nálezu právního ortelován jsouc, mistrem popravním odpraven, čtvrcen a na hraničníku zahrabán jest.

●

(4) L. 1659, dne 5. měsíce září soud nad appelacími na Hradě pražském z právy nalezl, aby útrpným právem poličským za opuštění své vlastní manželky a za cizoložství s Juditou Volfovou souzený Václav Dražil „pro taková svá těžká přečinění byl na hrdle ztrestán“ a Judita Volfova aby byla „metlami z města vymrskána a z království Českého na věčnost vypovědína“ Táž rada nad appelacemi nalezla 8. července 1660, aby Judita Volfova za cizoložení a za zamordování svého neřádně nabytého plodu byla „jiným ku příkladu mečem na hrdle ztrestána, po smrti zahrabána a kolem skrz srdce probita“

●

(2) Ortel a nález Václava Kuchynky Kutnohorského a Markéty, Šestáka Mathysla ženy z Korouhve. ( zkráceno )

Kterýžto Václav Kuchynka, chodíce zlým tovaryšstvem po Chrastinách a s manželem tejž Markéty potom pak do Korouhve do domu téže Markétě přišel, k ní se hlásil, že její vlastní manžel jest, jeho jménem, totiž Matějem, se jmenoval a své jméno Václav zapřel, ji s dětmi vylouditi chtěl, ačkoliv sousedé, kteří ho viděli, i její vlastní děti poznávaly, že to není její vlastní manžel, ona pak přece v noci jej za svého vlastního muže přijala a s ním obcujíc, skutku cizoložného se dopustila, a tu popadeni a na Zámek přivedeni, potom divně týž Kuchynka pletl a svého pravého jména pověděti nechtěl, až potom naň Mistr popravní přiveden, tu strašen, ale však není mučen, tu své jméno a odkud je, pověděl, a jaké lotrovství s jinšími, sobě rovnými v Praze provozoval, dvakrát že se dal naverbovat mezi soldáty a pokaždé utekl, v haldách s nimi líhal, pláště lidem strhovali, někdy na šancích dělali, o minulé Velké Noci v Praze šenkýřce v Petráčku šaty pokradli, on je nesouc že jest popaden a tu že mu v Praze v Novém Městě pardus dali a ven z města vyvedli. Item v noci na řemeslníky a studenty a kdo se jim opozdil vyskakovali. Na takové jeho přiznání i také její, toto naučení od Vyššího práva jest dáno : …… nadjmenovaný Václav Kuchynka pro takové své přečinění metlami vymrskán a z Království tohoto Českého na věčnost vypovědín a dostatečný zápis, že pod ztracením hrdla se vrátiti nechce od sebe dáti – ona pak Margkéta Šestáková za tři měsíce pořád zběhle o samém chlebě a vodě v vězení zůstávati, jako i třikrát před kostelem pod trvajícími službami hořící svíci v rukou držíce státi a gruntův prázdna býti má podle práva …. Actum na Hradě Pražském 7. dne měsíce října léta páně 1659.

Maxmilián hrabě z Martinic, pán na Bystrém k rozsudku 28.10.1659 napsal : … já od přísnosti práva se k milosrdenství přistupujíc jeho ( Kuchynku ) od vymrskání milostivě osvobozuji a při samém vypovědění z tohoto Království Českého zanechávám … Co se Margkéty Šestákové dotejče jí také milost tak dalece činím, že já všeckno trestání jiný zmenšujíc jen třikrát před kostelem … hořící svíci v rukou držíce státi a že se polepší i na gruntech mých pilně živiti bude, přísahu vykonati má.

●

(4) L. 1671, 19. ledna bylo uznáno radou nad appelacími proti Janu Kubatovému, kterýž byl právem poličským souzen za úkladné zavraždění Anny Ducháčkové, vdovy a plodu jejího zamordování, „aby byl předně ku koni přivázán, po ulicích smejkán, na rozhraní přivlečen, potom kolem od hůry počínajíc lámán, do něho vpleten a tak s ním do povětří vyzdvižen“.

●

(2) Jan Plyšek Trutnovský, majíce svou vlastní manželku a s ní již desetero dítek, ji opustil a chytil se potajemně Doroty kovářky, Šimona Dytrycha manželky ze vsi Limberka, s ní se v Chrastinách scházíval a naposledy ji do Slezska do Nisy vloudil a s ní jako svou vlastní ženou mnoho neděl (žil), koně dva a ovce, též půl vozu ukradl a k tomu všemu Pavel Heger z Modrce Janovi Plýškovi jak k tomu všemu cizoložstvu, tak i krádeži napomáhal, svodníkem a rádcem byl.

Podle původního rozsudku z 10. května 1672 měl Jan Plyšek třikráte zmrskán a potom jak on, tak i Dorota Dytrychová mečem na hrdle ztrestáni býti měli. Neméně Pavel Heger, krejčí, za půl léta ve vězení zůstávati a v tom čase na obecním díle v poutech a železech pracovati povinen byl podle práva. Nakonec byl po odvolání Jan Plyšek bez mrskání k místu popravnímu veden a potom mečem sťat. Dorotě Dytrychové mohla být udělena milost, pokud „dotčený její manžel, že těžké provinění její z gruntu srdce svého jí odpouští, aby pro vychování dítek jich jí život darován byl, zjevně a snažně prositi bude, … však na místě hrdla ztracení ať nejméněji jednu hodinu při pranýři, metlu držíc, stojí a potom ať biřic od ní metlu vezmouc spálí, nato ať ona kleče manžela svého co nejhorlivěji odprosí, jemu za zachování živobytí děkuje a polepšení co nejhorlivěji slíbí…“

Jak to dopadlo ve skutečnosti kniha neuvádí.

●

(4) Dne 24.4.1680 leželo v Osíku u Litomyšle 5.000 vzbouřených venkovanů. „Milostivá vrchnost s nimi o to jednala, aby jenom domů zase táhli a vyvezli jim ze zámku 3 sudy piva. Tak 25. Aprilis o polednách se rozešli, veseli jsouce, každý ku své manželce a k svému hospodářství odešel a tak mnoho sobě vyrobotovali, že 4 na popravní místa byli vyvedeni, jeden za živa kolem lámán a na kola dva, dva sťati, kolem lámáni a na kolo dáni a 1 oběšen – a to byl ještě mládenec – proto, že první na buben uhodil. Dvěma se milost stala, že jsou zase od šibenice puštěni a nějaký čas v poutech dělati museli, jiných dvou jména na šibenici přibita byla“. ( ze zápisků pamětníka )

●

(3) Vyznání dobrovolné Pavla Prachaře z městys Jimramova dne 30. Aprilis Anno 1681, m.j.

Zastřelil Grudtmanovejho syna nad městečkem Jimramovem v lese a tam ho pod vejvrat zaházel pro tu příčinu, aby ho neprozradil, že spolu Opičkovi pokradli šaty a peníze.

Prachař s Chocholovým synem z Trhonic vlezli v noci do zámeckýho mlejna a tam sestře mlynářově 2 truhly vzali a když třetí nesli, strach na ně přišel, utekli.

Poté 14. Maii bylo přistoupeno k výslechu při právě útrpném, při němž m.j. přiznal :

Pavel Polívka navedl Prachaře, aby šli na pole k Trhonicím sbírati len Lakšovýho a seberouc ho 3 otepi, takový len na pole rychtáře sedlišťského zanesli a Polívka zaplatil mu za to piv a za 2 český.

Ukradl ovci Dvořákovi v Trhonicích.

Na Skoumala z Bystrýho jdouce on z Jimramova v lese Královci čekal, myslíce ho zastřeliti, ale on mu jinou cestou ušel.

Prokopku, když šla z Jimramova, chtěl zabíti, ale přitrefil se jeden Němec z jedlové, který mu to překazil.

Prachař a Jakuba Prokopa syn z Korouhve číhali v lese Královci až 2 hodiny na noc na vojáka trhanickýho a sedlišťskýho, majíc o tom vědomost, že tudy pojedou, dočkavše jich, Jakub Prokopův syn střelil na ně, však se chybil a oni lekše se tej rány, jeden z nich plášť upustil, kterýž Prokopů syn sobě vzal. Přijdouc pak oni k Jakubovi Prokopovýmu, otci jeho, do Korouhve, jemu o tom povídali, on jim na to pravil, škoda, že ste jich splašili.

Za Sedlištěmi nějakou ženu obuchem zabil a z toho místa ji k lesu zatáhl, kteréž nalezena souce při kostele korouhevským jest pochována, při ní nenalezl než 5 kr.

Chocholů syn zmerkujíc nějakého řezníka Prachařovi dal vědomost, aby šel po něm, že má peníze, aby ho zastřelil, což on učinil a 15 fl. peněz od něho vzal a jeho před Královcem pod hruškou zakopal a z toho řezníka nacedíc krve flašku půlmázní židovi Josefovi jimramovskýmu za 2 dukáty prodal.

Pavel Prachař přiznal ještě další čtyři vraždy, za což byl 17. května od mistrů popravních na kolo dán.

●

(2) Revers Bernata, syna Matesa zámečníka :

Jakož jsem já, Bernat, syn Matesa zámečníka, vyučiv se řemeslu ševcovskému a dostanouce se na vandr do Moravy a tam nechovajíce se pokojně z dvou míst jsem vypovědín byl navrátíce se z téhož vandru domu k mateři své, tu jsem nějaký čas u votčíma a mateře své zůstával. Zapomenouce se nad Pánem Bohem a přikázáním Božím „7“ vyjdouc v neděli ven do pole, když jiní lidé v chrámu Páně při službě Boží trvali a mši svatou slyšeli, Mikulášovi Dědičovi, sousedu zdejšímu pasouc se vůl v poli nemajíc k témuž Mikolášovi žádný příčiny sobě od něho daný, jemu jsem téhož vola ukradl. Jsouce já v té krádeži postižen tak, že jsem v Lomnici městečku i s tím volem postižen a chycen a zase do městys Bystrýho přiveden a ihned těžkým vězením zaopatřen jsem byl a v tom vězení podlé mého provinění dlouhý čas zůstávati jsem musel, nemohouc sobě z téhož vězení pomoci za obhájení hrdla svého mé Milostivé Vrchnosti votčím můj Andres opět pokuty peněžitý „dvacet“ složiti i outraty, které skrze tu mou krádež jakýž takýž vznikly zaplatiti musel, majíc já z téhož vězení propuštěn býti dobrovolně tímto Reversem jsem se zavázal a připověděl, že chci života svého polepšiti a více ani zde ani jinde co by proti přikázání Božímu bylo se nedopouštěti ani také nad žádným dokud živ budu nemíním se mstíti a tyto sousedy za rukojmí, totiž Ondřeje Němce a Matesa Hekra, jsem za sebe zavedl a pokudž bych se podle tohoto reversu mého tak nezachoval a více něčeho zlého se dopustil, abych na hrdle beze vší milosti ztrestán byl tak, aby žádná přímluva ani duchovní ani světská mi prospěšna nebyla.

Stalo se za p. purkmistra Kryštofa Budomy, pana Šimona Findejse primátora a té rady Léta 1688

●

(2) Rada nad appelacemi na Hradě Pražském vyhlásila 8. měsíce listopadu L.P. 1695, že Janu Styxovi za zamordování Jana Kříže rychtáře městského při právě městys Bystrý jiným ku příkladu a k strachu pravá ruka uťata, pak mečem na hrdle ztrestán býti má podle práva. Jeho bratr František pro něj žádal milost. Jan byl zatím v žaláři zakován v železech. Ovšem žádosti nebylo vyhověno, pouze odsouzenému nebyla ruka uťata, ovšem o hlavu přišel roku 1698 dne 13. Aprilis.

●

(2) Rada nad apellacemi vynesla ortel nad Janem Křížem při právě městys Bystrý pro spáchané žhářství a násilné motykou zranění Alžběty Šenkovy vězením zjištěným, že nadepsaný Jan Kříž pro takové těžké přečinění své jiným ku příkladu a k strachu mečem na hrdle ztrestán, na hranici uvržen a tak spálen býti má podle práva. Actum na Hradě Pražském 9. dne měsíce června léta Páně 1698

●

(2) R. 1698 byl vynesen německý apelační rozsudek ve věci travičství nad Dorotou Wiessmanovou, která sloužila u Lorenze Haniga, s nímž se několikrát dopustila skutku smilného a cizoložství. Napadlo ji, že hospodyni otráví a zaujme její místo. Koupila na jarmarku „zu brysau fliegengiefft ( oder Arsenium ), hospodyni Anně jej dávala do polévky, až ji připravila o život. Mrtvé však napuchl krk, rty zčernaly a hned padlo podezření na děvečku, která byla zatčena a její majetek zabaven. Ona potom pak smilstvo a také jak k jedu přišla přiznala.

Dorota Wiessmanová byla pro své těžké přečinění a jiným ku příkladu a k strachu od biřice až na místo popravní tak smýkána, tam jí byla ruka a hlava uťata, ruka na pranýř přibita, hlava na špic a s ní do povětří vyzdvižena, tělo samo ale po právu zahrabáno.

●

(7) Roku 1710 by ve Skutči uvězněn z bludařství obviněný Václav Veselý, u jehož syba dějan Matheides s jezovitskými misionáři 11 zapovězených knih nalezli, odvezen pak se synem svým do Prahy, grunty jeho zkonfiskovány,on pak 6 let žalářován jest.

●

(2) Po výslechu v rathausu městys Bystrého 20.10.1718 odsoudil apelační tribunál 17. dne měsíce března L.P. 1719 Jana Mastného, 42ti letého pasáka, vdovce, jenž za krádeže „provazem na hrdle trestán býti má“

●

(5) Kateřina Cibulkova z Makova rodilá v Praze od židů zamordována

Okolo roku 1720 byly ustanovený posli; jeden v městě a jeden v Makově, ten městskej každej tejden dvakrát šel do Chrudimě a dle počtů důchodenských dostal za každou cestu 45 kr.. Ten makovský posel Cibulka jménem chodíval do Prahy s poselstvím a dostal za každou cestu 3 zl..

Ten posel měl v Praze sestru Kateřinu Cibulkovou, která mnoho let u jednoho žida sloužila a pálenku na starosti měla. Ten její bratr když do Prahy přicházíval, stavoval se vždy u svej sestry a v kvelbíčku vedle vinopalně, kde jeho sestra spávala, na noc býval.

Jednoho času přišel pozdě do Prahy a šel zrovna k sestře na noc a přijda k sestře lehnul sobě na její postýlku v tom kvelbíčku, takže žádný z židů o jeho příchodu nic nevěděl : tu sestra Jemu vypravovala, jak se dobře má, řkouci : „Milej bratře ! Pán a paní mně nyní hrozně přejou, já jím s nima u jednoho stolu a nevím, co to má bejt, že mně maj tak rádi.“ V tom po malej chvíli přišel žid do pálenky a volal . „Kateřino ! Lejtry vám přetíkaj a stirky taky přes kadičku padá“ – děvečka na to pravila : „Však sem tam teď byla a nejni prady, že co přetíká, je všechno dobře.“ Za chvilku přišla židovka a podobně volala : „Kateřino ! Copak děláte ? Lejtry i stirka přetíká, podte to spravit !“. Děvečka pravila : „I cože šlak na tom sedí !“ Byla vstala, šla do pálenky, a jak tam vkročila, tu její bratr šlyšel ránu jako sekerou do hlavy a v tom jeho sestra vykřikla : „Ježiš, Maria, Josef !“ Víc neslyšel nic, jen merkoval na kterou stranu z pálenky ji nesli. V tom ho strach napadl, že mezi ramúty (?) a bečky v tom kvelbíčku zalezl a ráno dal pozor, jak by se ven dostal, a taky šťastně vyšel, že ho židé zas neviděli a tu věc právu oznámil. Právo hned šlo a našlo děvečku s velkou těžkostí, která visela nohama zhůru celá nožem zbodaná a pod ní byl podstavenej škopíšek s její krví.

●

(4) V Poličce byly za zavraždění dítek mečem odpraveny, po popravě spáleny nebo kolem probíjeny r. 1698 Dorota Blažkova, r. 1717 Dorota Benedova, r. 1725 Marie Zitova ze Seče, r. 1755 Terezie Blažkova.

●

(4) K útrpnému právu poličskému byli r. 1724 pohnáni čtyři židé, kteří spáchali krádež 3.685 zl.. Tito zloději se obrátili v žaláři na víru katolickou, avšak trestu neušli a po popravě toliko „po katolicku pohřbeni byli“.

Tento případ, ovšem pod jiným datem ( předpokládám, že správným ) popisuje Jan Sedliský v Knize pamětní :

(5) Léta Páně 1726 v úterý na středu po sv. Václavě po jedný hodině z půlnoci židé zlí dva řebříky na horním předměstí od stavení Andresa Faymona jeden a od stavení Bartoloměje Nebudy druhej odnesli a ku zdi městskej přistavili; po něm na zeď městskou se dostali – a druhý ze zdi městskej do zahrádky p. Jana Nespěšnýho proti oknům dolů ze zdi spustili – ze zahrádky do dvorku, pak do světnice se dostali, Dorotu starou a dvě děvečky ihned svázali a aby mlčely, jestli nechtěj zabitý býti, jim přikazovali. Jiný ale jarmárku ve světnici zazděnou vyloupaly a co v ní bylo, šály stříbrný pozlacený – stříbrných lžic – a ostatně peněz pobraly. Ty tři děvečky svázany do pivnice neb sklepu vházeli, pak do malý světnice skrz pec vlezli, kamna zbořili a do komory, kde on sám se synem Josefem na posteli ležel s světlem vešli, tu je též bili a svázali, jinší ale truhly šacovali a co v nich bylo, vše pobrali v sumě 3.685 zl. a na to Nespěšný taky tělesnou přísahu složil a že by židé byli, to jak on sám, též syn i děvečky vyznávaly. Kudy do domu přišli, tudy zase ty zloději odešli.

Na to ihned někteří z měšťanův za nimi do Moravy se pustili, v Brně při právě se ohlásili, což ihned skrz cirkulář po celý Moravě hlášeno bylo, kdeby s takovýma penězi židé se natrefili, by dodržený byli.

Na to ve 4 nedělích do Poličky správa dokročila, že některý v Slavkově dopadený a arestem stižený jsou, pro které p. František Kaplánek, konšel – a p. Petr Paul Kartner, rychtář městský s poslem právním – též mistrem popravním – a pan Antonín Tichý, písař radní – též někteří sousedi naši a vesnický myslivci vypravený byli, tam jich vyzdvihli a do Poličky dobře svázaný přivezli, arestem dobře opatřili, pak ouřadu královskýmu správu učinili, načež nařízeno bylo, by z Poličky 4 vyzdvižený, jeden do Landskrona, druhý do Bystrýho, třetí do Vysokýho Mejta, čtvrtý do Litomyšle ku právu zavežený byli a dne 3. januarii 1729 poslední vyzdvižen a do Prahy dodán byl. Tam u arestu katolickou víru přijali a po křtu svatém na místě popravním sťatý byli, a pak teprv katolický pohřeb měli. Dne 18. Juni 1729 p. Jan Nespěšnej z těch jemu pokradených peněz 501 zl. náhrady obdržel.

●

(7) Na sklonku roku 1731 obžaloval misionář Pavla Koudelku z bludařství, tento byl uvězněn na Rychmburce, uprchl a stěhoval se s rodinou svou, pak s havíři železné rudy Jiřím a Janem Bodlákem z Pusté Kamenice, Tomášem Sádovským z České Rybné a s Alžbětou Kopistovou do Žitavy. Na hranicích byl se synem lapen, na cestě k Rychmburku pochopům opět unikl. Jakub Koudelka odvracel velmi důvtipně lid od víry katolické. Mimo jiné také Jana Vondráčka a dceru jeho ve Skutečsku tak důkladně u víře evangelické vzdělal, že je ani Matheides ani jezovita Fleischer nemohli napraviti. Vondráček uprchl do Žitavy. Koudelka byl roku 1732 v Rychmburce se svou dcerou uvězněn, protože tvrdošíjně při bludech trvali a jiné ku kacířství sváděli. Uprchli ze žaláře, ubírajíce se s mnohými stoupenci do Sas, byli však na hranicích chyceni, nazpět přivedeni a jezovitou Fleischerem na katolickou víru obráceni.

●

(5) Kaplánek na nepřítele dopis učinil

Kaplánek František roku 1749 od autorisirovaný dvorskej commise z povinnosti konšelské propuštěn byl snad proto, že p. otec roku 1730 za císařskýho rychtáře vyhlášen byl. Po smrti Karla VI. za slav. panování Marie Terezie musely z poličského panství magazíny Prušanům do Svitav voženy býti; od strany města byl k tomu jako conductor p. Innocentius Varhaník, ten čas starší obecní deputirován a od poddaných radiměřskej rychtář to svěřené měl. A když měli odjíždět, p. královský rychtář kaplánek nechal sobě předvolat conduktora radiměřskýho rychtáře a dal mu psaní, které bylo adresírované na pruskýho, ten čas nepřátelskýho generála, s tím poručením, aby ho jemu dodal.

Když do Svitav přijeli, rychtář radiměřský šel do toho domu, v kterým pruský p. generál kvartýr měl; v tom domě dole byla šenkovně, do který když vešel, natrefil tam generál adjutanta, kterýmu ihned to samé psaní odvedl a žádal, by ho excelenc panu generálovi odevzdal, on taky to psaní přijal a na stůl zatím položil a mezi to přišel ordinanz corporal a volal p. adjutanta, že má hned k panu generálovi přijít. On p. adjutant ihned šel a psaní na stole ležet nechal, které rychtář radiměřský zase vzal a do kapsy skoval a dálejc na odvedení takového psaní docela zapomněl.

Ze Svitav jedouce p. Innocentius Varhaník s rychtářem radiměřským na jednom voze seděli, v tom rychtář šáhna do kapcy vytáhl psaní a se ulekl, že poručení král. p. rychtáře nevyplnil a jemu p. Innocentiusoj Varhaníkoj se svěřil, jakou expedixi měl; p. Innocentius varhaník ale to psaní od rachtáře požádal a dám na děkanství odvedl.

V tom psaní byl Kaplánků pastorní syn, jenž v tom okolí, kde Pruské vojsko leželo, kaplanem byl, jako špehoun proti Pruskej armádě udaný a jeho celá podoba vypsaná. Myslil tudy Kaplánek dědictví toho pastorního syna sobě podržet, když by on od Prušanů jako špehoun o život přišel. To psaní nebylo podepsaný od Kaplánka, což on taky excusiroval a zavíral těmito podobnými slovy : Eur Excellenz wird nicht wunderlich vorkommen, dass ich diesen Brief nicht unterschreiben habe, es könnte nachtheilige folgen für mich haben, wenn es …… dritten in die hände kommen solte; ich verbleibe getreüer Vasal seiner Majestät des königs von Preüsen.

Nato brzo byl Kaplánek do Prahy odvezen, z Prahy přišel na Špilberg a odtud do Rábu, což v počtech důchodenským takto zapnamenáno jest v roce 1746 a 1747. Die mit dem in Prag, Spillberg und Rab wegen in feindlichen zeiten malitios voegenommener Correspondenz in Arrest geworsten und einfolg. proscribirten Franz Ant. Kaplanek aufgegengenen unkösten intragen 139 zl. 34 kr. 3 d.

●

(2) Léta 1740, 18. dne měsíce Decembris po přečtení Mil. ortele Pavlu Fischmistru byla mu pravá ruka uťata a na kůl přibita a spolu taky mečem na hrdle trestán, pak potom hlava na ten hůl na špici dána pro ten vejstupek, že mlynářského tovaryše zabil. Jméno jeho bylo Jan Teska, rodič za vsi Trhonic.

●

(2) Německy provedená hrdelní věc Josefa Schlossera ( Glossera ), svobodného, 18ti letého katolíka. Doznává se ( 24 otázek a odpovědí ), že zavraždil svou matku. Chtěl ji zaškrtit, bránila se, utekla, on ji dohonil a vrazil nůž do krku. bylo to časně zrána. Kárala ho, protože prodal svůj kožich – proto to udělal.

Výslech proveden Anno 1747 den 17 Martii. Dne 17. dubna podává chirurgus juratus J. Sebastian Seebold úřední zprávu, že na rozkaz Krajského úřadu v Chrudimi dal na hřbitově v Dittersbachu exhumovati mrtvolu asi 50ti leté Marie Gloserin, ohledal ji a zjistil ránu i příčinu smrti – vykrvácení – jež nemohla býti ani lékařským zásahem odvrácena. Rána byla zasazena do levé strany krku. Akta i s corp. delikti – nožem předložena Apelacii, jež vynesla rozsudek :

So wäre eigangs genannter Josef Glosser … in eine Rindshaut ainzunähehn, zur richtstatt hinaus geschleift und sodann von oben hinab mit dem Rad vom Leben zum Todt hinzurichten, der Körper in das Rad einzuflechten und in die Luft aufzustellen, von rechtswegen. gegeben 5. mají Ao 1747. Wentzel Graff von Kokoržova. Balbus.

An dem obbenandten Joseph Glosser ist die Nembliche Execution an hiesiger richtstatt vollzogen worden.

●

(2) Německy provedená hrdelní věc Lorence Werbera, 51ti letého otce 7mi dětí, dříve již 4krát trestaného a nyní odsouzeného pro krádeže. Apellační tribunál jej 31.5.1747 odsoudil za tyto jeho zločiny k smrti oběšením.

●

(4) Při útrpném právu poličském byl r. 1748 odsouzen cikán, kterýž před 3 lety jistou děvečku z Telecího, kteráž se s ním po světě toulala, v lese mezi Svojanovem a Rohoznou „holí skrz na skrz“, tj. od hanby až do krku prorazil nebo prohnal a tak hanebně zamordoval“. Tento vrah byl držán po 3 léta ve vazbě a po nálezu soudu poličského byl kolem lámán. Za jeho alimentaci a popravu bylo z městského důchodu zaplaceno 84 zl. 33 kr. 3 h. ( popis případu též v Knize pamětní Jana Sedliského, SOA Litomyšl )

●

(5) Téhož 1748 roku z příčiny dělání a udávání falešných peněz do inquisice criminální padlého a arestem stiženého Jana Burše, měšťana v městě Poličce, též držitele domu posledního u brány Kamenskej na pravej straně když z města se vychází, Alimentace zaúčtována a v týmž počtě důchodenským do extra vydání … položena jest … 49 zl. 10 kr.

●

(7. prosince 1750) Já, Jan Koudelka ze vsi Pustý Kamenice, poddaný k panství richenburskému, věku svého 68 let ... děkanem skuteckým Janem Felixem Chuchelským, u přítomnosti pánův svědkův Václava Pardusa, Antonína Kohouta, radních města Skuče, Václava Štaudy, souseda téhož města ... neb jsem skrze dlouhý čas s lidmi podezřelými v víře zacházel, obvzláště pak a jmenovitě u sebe v domě znamenitého svůdníka Čzaudila, jakož i Jana Pražana, kteří sem a tam knihy kacířské roznášeli, u sebe přechovával, od nich knihy bludné kupoval, jiným prodával, víru kacířskou vychvaloval, bratra mého spolu s synem jeho, vědouce, že on pro víru uchází, jeho jsem nevyjevil, anobrž skrze to, že od víry odpadl, spolu příčinu jsem dal, knihy ty, které od těch svůdníků jsem koupil, ačkoliv jsem věděl, že od církve římské katolické pod kladbou církevní a vyobcování zapovězeni jsou, jich jsem přece v domě zdržoval, skrýval a četl, s nadjmenovaným Janem Pražanem strany víry rozmlouvání měl a z jeho řeči věřil jsem, že nám svatí spomoci nemohou, očistec že nejní, též pochyboval jsem o svátosti biřmování, aby nám k nějaké platnosti potřebná byla, v těch nadjmenovaných chybách a bludech skrze mnohá leta jsem trval, až v nich vyzrazen a dostižen jsem byl, tak jakž to examen proti mně ustanovený obsahuje...

Já, Jan Koudelka, všech jmenovaných bludův jsem se odřekl, přisáhl, připověděl a sebe zavázal, to reversální upsání od sebe dal.

●

(4) L. 1761 dne 9. ledna byli loupežníci Václav Bartošek a Jan Balek jinak Vlach, oba ze Skutče, na šibeničním kopci u města Poličky mečem odpraveni a těla jejich na kůl vložena, hlavy na špice naražené do povětří vyzdviženy byly. ( Pozn. kompletní zápis jejich výslechu obsahuje Kniha pamětní Jana Sedliského, SOA Litomyšl )

●

(7) Roku 1763 byl stíhán V. Pešek z Českého Rybného, protože dle svého pěstouna Tomáše Peška učil, že antikristem na zemi jest biřmující biskup, církev katolická že katem počala a katem skončí, že Kristus ustanovil jen křest, nikoliv také biřmování, že není očistce a jiné.

(1. dubna 1763) Já, Vácslav Pešek, ze vsi Českého Rybného, poddaný k panství rychmburskému, věku svého okolo 35 let ... děkanem skutečským a spolu dílu kraje chrudimského, arcibiskupským vigariusem Janem Felixem Chuchelským, u přítomnosti pánův svědkův Antonína Kohouta a Váczlava Petrusa, radních města Skuče ... obvzláště, že ačkoliv v víře katolické křesťanské jsa zplozen, vychován, ano službám Božím přítomen jsem býval, svátosti dle způsobu církve katolické jsem přijímal, potom ale s nevážným a rozpustilým Tomáše Peška, strejce mého, častějším jednáním sveden, nejenom od něho, strejce mého, kacířské řeči mluviti, s takovým srdce přiložením častěj poslouchal: že proti všemu církve svaté katolické smyslu jim víru přiložiti a věřiti jsem nepochyboval, alebrž to vše, co od svého nejhoršího strejce, spolu oučastníka vyučen jsem byl, v veřejný hospodě s největším poslouchajících pohoršením z úst svých také vydati a mluviti se neobával, totiž: že již Anykryst na světě jest a že své znamením kříže sobě znamená; tázán, kdo by ten Antykryst byl, odpověděl jsem starým Antykrystem býti biskupa svátost biřmování lidem udělujícího, mladé ale Antykrysty kněze, kteří jemu posluhovali, nazýval; proto všechny, kteří svátostí biřmování znamenaní jsou, věčně býti zatracené, víra katolická že katem se začala a s katem se skončí, pozorujíce totiž s nejvěčím bludem kacířským oné slova katolická a jej přirovnávaje s onym českým: kat, jenž popravního mistra vyznamenává; peklo že samýma kněžskejma pleši dlážděno bude, po kterých zatracenci šlapati budou za pokutu a trest; ponevadž kněží, dokud živi byli, lidu věřícímu pod obojí spůsobou svátost oltářní podávati nechtěli; samý toliko křest, ne ale biřmování od Krysta Pána býti svátosti ustanoveny; očistec po tomto časném živobytí nebýti žádný, ano duše ty o kterých, že se někdy zjevily, aby pomoci od lidí žádali, se povídá, nikoliv duše zemřelých býti, ale buď anjela neb ďábla, sem věřil. Takové řeči veřejně z úst mých sem vydával, až v nich vyzrazen a dostižen sem byl, tak jak proti mně ustanovený examin obsahuje... zamí