Pamětní kniha obce Sedliště

založená dle zákona ze dne 30. ledna 1920 čís. 80 Sbírka zákona a nařízení

kniha tato má 100 listů

Stvrzuje obecní rada v Sedlištích dne 4. prosince 1923 :

Josef Groulík, starosta a 1. kronikář Ant. Lidmila, náměstek obec. starosty Josef Lidmila Jan Tobiáš

část Pamětní knihy – 7 ručně psaných listů - poskytl pan Josef Dobiáš z Jimramova, jemuž tímto srdečně děkuji ), v textu jsou použity i mé vlastní doplňky získané na základě studia jiných materiálů

Plán obce roku 1924 ( vloženy vlastní doplňky – silnice, mlýnský náhon, popisky, mlýn ) – č.p. 33

Popis obce

Sedliště leží v údolí na pravém břehu Svratky. Stavení se rozkládají na obou stranách obecní silnice směrem SZ – JV. Má 32 čísel popisných a 11 čísel uvedených v katastru indexy a, b.

Celková výměra pozemků je 442 ha, 26 a, 44 m²., z toho 260 ha orné půdy, 68 ha luk, 1,22 ha zahrad, 25 ha pastvin, 78 ha lesů a zbytek ostatní plochy.

Místní názvy

Pozemky mezi řekou Svratkou a Příkopou se jmenují „v Loukách“ od hranic „Panské Žákoviny“ včetně horních drah je oblast „Žákovinská“ od horních drah až včetně dolních drah oblast „Šemberská“, ostatní oblast po potok hraničící s pozemky obce Trhonice „Na okruhách“.

Lesy v oblasti Žákovinské zovou se „Žákovina“ dolní a horní, „Janova bořina“ a „Hejtmánkův lacparek“. V oblasti Žákovinské „Olšiny“, „Bořiny“, „Osičina“, „Na okruhách“, „Horka“, „Zadní les“, „Kavačka“ a „Vzdychánky“. Strmá stráň u Jimramova „Kozina“.

Názvy luk : „V zachovankách“, „Osívárna“ již zalesněny, „U splavu“, „Mokřina“, „Zahrádka“, „Vrbiny“, „Osičina“, „Hadovec“, „Vlček“, „Ostrov“, „Nádražnice“, „Pastouška“, „Bahna“, „Obecnice“, „Cejn“, „Kantorka“, „Vejrka“, „Žlábka“, „Volfův výměnek“, „Martinek“ a „Koželužka“.

Počet obyvatel v r. 1900 : 263 obyvatel ( z toho 226 katolíků a 37 evangelíků ), r. 1921 280 obyvatel české národnosti.

R. 1852 postavena kaple

Polička - okresní politická správa, berní správa a okresní soud, vzdálenost 10 km

Dějiny obce Sedliště

O vzniku obce chybí podklady. V knize „Dějiny města Bystrého“, sepsané ředitelem měšťanské školy Václavem Batíkem je na str. 22 uvedeno : „Obec Sedliště odváděla r. 1555 velkostatku města Bystrého platy obilní „poškorny“ řečené“ a v pamětní knize jimramovské katolické fary stojí, že v roce 1598 byla již rychta a mlýn v Sedlištích přifařeny do Jimramova.

moje vsuvky o nejstarších dějinách sedlišťského mlýna a Sedlišť : 

( zdroje : Registra urbární 1552 ( SOA Litomyšl, Archiv města Poličky II/66 ), Gruntovní kniha Sedliště, Modřec, Široký Důl 1557 – 1587 ( SOA Litomyšl, Archiv města Poličky II/236 ), Kniha přísežní 1698-1784 ( SOA Litomyšl, Archiv města Poličky II/78 ), Ottův slovník naučný a Josef Pilnáček „Staromoravští rodové ( Brno 1972 ), Antonín Hájek „Královské věnné město Polička do roku 1838 ( Polička 1890 ))

Registra urbární z r. 1552 uvádějí jako zákupního rychtáře v Sedlištích Vaňka. Porovnáním s ostatními zdroji lze říci, že se jedná o Václava Oujezdeckého z Morašic, příslušníka starobylého vladyckého rodu.

Újezdecký z Morašic - starobylá vladycká rodina, jejímž prvotním sídlem byly Morašice u Litomyšle. Zikmund z Morašic seděl r. 1515 na blízkém Újezdci. Král Ferdinand mu potvrdil r. 1529 vladyctví. Zikmund byl ženatý s Kateřinou ze Sendražic, s níž měl dva syny Václava a Jiříka. Václav měl za manželku Mandalénu z Rokytníka. Jan, syn jednoho z bratrů, byl úředníkem na Chropyni ve službách Jindřicha Slavaty z Chlumu. Pak žil na dvoře v Plumlově.

Mikuláše Oujezdeckého z Morašic uvádí J.F.Svoboda ve Vlastivědě moravské – Novoměstský okres v letech 1593 - 1597 jako úředníka novoměstského panství. Panství tehdy vlastnil Vilém Dubský z Třebomyslic.

Výtah z register urbárních 1552 pro ves Sedliště

K sedlišťské rychtě tehdy patřilo 7 prutů polí, což bylo 2-3x více než měly ostatní rodiny v Sedlištích. Rychtář ovšem platil úrok jen z 1 prutu pole. V celých Sedlištích bylo tehdy 15 gruntů, z toho 1 rychta a mlýn. Dále byla ve vsi výsadní krčma.

Jména hospodářů : Vaněk rychtář, Vašek horní, Martin Trpínů, Bartoš Ventrusů, Jan Nováček (?), Jíra Panků, Vaněk Vernausů, Jan mezník, Martin F….ků(?), Matěj Fiksa, Jan Horů, Jan Kubatů, Vondra Stanků, Jan Ventrusů, Pavel mlynář

Škola

Dle úpisu daroval ( asi r. 1565[1] ) urozený vladyka ze Sedlišť pan Václav Oujezdský[2] z Morašic louku na věčné časy jimramovskému rektoru ( učiteli ) a varhaníkovi a tamější mlynář Karel Klečka na svůj náklad vystavěl v Jimramově školu. Louka se nazývá „Kantorka“. Škola byla vysvěcena 16.1.1609 a nalézala se ve stavení vpravo před kostelem ( čp. 72 – viz jimramovské domy ). Zde byla škola až do roku 1801. V roce 1799 kupuje od vrchnosti Izidor Čermák ( za 404 zl. ). Tomu zakázán šenk i hlučné řemeslo pro blízkost kostela. Bydlel v 1. patře, dole v přízemí škola až do r. 1801

Mlýn

Roku 1569 koupil sedlišťský mlýn ( pravděpodobně od Pavla mlynáře ) Jan Mrhal za 930 kop.

Vlastnil jej až do roku 1572. V tomto roce prodal Jan Mrhal za 930 kop mlýn Beneši Čeitovi a sám od vladyky Václava Újezdeckého z Morašic koupil rychtu.[3]

Tři roky nato, l.p. 1575 mlýn opět změnil majitele. Na pět let se jím stal urozený pán Jan Toman Pečický z Roklína. Cena mlýna byla stále stejná.

V gruntovní knize se uvádí zápis : „Léta 1579 v pondělí před sv. Šimonem a Judou ( tj. 28.10.[4] ) Jan, rychtář sedlišťský všecku svou spravedlnost, což se jí na tomto mlejně najde k obci poličské za škody a outraty, kteréž obec poličská skrz něho na soudu komorním proti panu Hertvíkovi Žehušickému vzala odvedl.“ Je tedy zřejmé, že rychtář Jan Mrhal byl zainteresován do nějakého sporu města Poličky a Hertvíka Žehušického. Prozatím marně jsem pátrala po bližším vysvětlení tohoto zápisu, ale Jindřich Růžička v „Dějinách města Poličky“ uvádí, že hlavní příčinou sporů mezi oběma vrchnostmi byla vesnice Nedvězí patřící Poličce, ale ležící v samém sousedství Bystrého a náležející k jeho farnosti a školnímu obvodu. Šlo o rozpory o odvádění desátků kněžím a platů učitelům, ovšem sváry byly i o udržování cest a mostů, o pasení dobytka v společných stádech nebo o plnění povinnosti k obci.

V zachovacím listě, který byl Janovi a jeho rodině vystaven r. 1582 je Jan i nadále uváděn jako rychtář sedlišťský. Konflikt s vrchností tedy urovnaly peníze a Jan o rychtu nepřišel.

Roku 1580 koupilo město Polička celý sedlišťský mlýn za 225 kop. Z rozdílu ceny je vidět, že mlýn za pět let, kdy jej vlastnil Pečický z Roklína, velmi sešel, dal by se zřejmě nazvat ruinou. Zřejmě došlo k rekonstrukci mlýna, neboť o několika následujících letech sice chybí zprávy, ovšem již v roce 1588 je na sedlišťském mlýně mlynář Matěj, prozatím nejstarší doložený předek rodu Sedliských. Ten za mlýn opět zaplatil vyšší cenu, tedy 900 kop.

Jak je dále patrné, rod Sedliských žil v sedlišťském mlýně od r. 1588 až do r. 1815, tedy plných 227 let. – historie rodu Sedliských

Na velikonoce roku 1601 zřídila poličská vrchnost v Sedlištích ve mlýně Matěje mlynáře prodej soli. Tím značně zkrátila zisky města Bystrého, které mělo na prodej soli výsadní právo. Zřejmě po mnoha bezvýsledných jednáních poličských a bysterských měšťanů se do sporu vložil sám majitel bysterského panství Jan Bezdružický z Kolovrat, když 31.8.1602 zaslal městu Poličce „ceduli řezanou“, v níž žádal poličské měšťany, aby : „trh a prodávání soli vaší obecní, nemajíce na to od jeho milosti královský žádnejch vejsad a obdarování, čehož nikde od starodávna ani za paměti lidské v té vsi Sedlištích nebejvalo, nově u Matěje Mlynáře, poddaného svého, sobě zarazili…. v předešlej starodávný způsob zase uvedli a mně pokutu propadenou dvaceti kop grošův českých odeslali.“ Z toho je patrné, že v sedlištském mlýně se sůl prodávala nejméně jeden a půl roku.

Přísežní představitelé obce

Každá vesnice měla své úředníky, kteří po složení přísahy vykonávali v obcích nejnižší stupeň vrchnostenské správy. Kniha přísežní poličského panství vedená od roku 1698 dokládá v tomto roce tyto přísežné zástupce obce Sedliště :

rychtář	Martin Polívka
konšelé	Mikoláš Tobiášů, Marek Kroulík, Matěj Sedlistský, Jan Sobota
mejtný	Mikoláš Tobiáš
kominík	Matouš Buřval

Požáry

V roce 1777 vyhořely domy čp. 6 a 7 a mlýn č. 2

1810-29	dům č. 26, 15 a stodola 14 Hašení se zúčastnil sbor dobrovolných hasičů z Jimramova. Zvon z kaple zachránil hasič F. Menšík, hodinář a měšťan z Jimramova. Chalupa č. 27 nebyla znova vystavěna. Stavební parcelu koupil Josef Lidmila č. 11
1882	zřízen ve statku č. 3 ( Jan Caha ) hospodářský lihovar – zanikl v době světové války
1891	4.9. vznikl požár hospodářské budovy č. 3, v krátké době se rozšířil na čp. 4, 5, 6, 7, 8, 28 a 28b. Všechny lehly popelem
1894	ustaven Sbor dobrovolných hasičů, postaveno hasičské skladiště

R. 1815 byl majitelem mlýna Sedliský ( čp. 2 ). Jeho jediný syn Václav se zamiloval do chudé dívky, sirotka Dražilové z č. 27. Když mu oznámila, že se cítí matkou, vyzval ji ke schůzce u pazderny č. 25b. Tam ji usmrtil, vysekal v ledu otvor a hodil ji do náhonu. O této známosti věděl její poručník Jiří Dlouhý. Na jaře při pohybu ker byla mrtvola nalezena a pitvou zjištěna těhotnost ( dvojčaty ) i násilné usmrcení. Václav Sedliský byl zatčen a dopraven k soudu do Chrudimě. Odtud napsal otci dopis, že ho neměl k tomu činu nutit. Na základě toho byl i starý Sedliský zatčen. K uspořádání domácnosti svolili zatýkající četníci dát Sedliskému 1 hodinu času a zatím co se občerstvovali pokrmy a nápoji, vzdálil se Sedliský a ve svém kotlisku, nalézajícím se u mlýnské strouhy se oběsil. Mrtvola byla zakopána dle tehdejšího zvyku na vlastní louce č. parcely 126 asi 10 kroků od obecní cesty a v téže vzdálenosti od louky Pucharovy č. parc. 121. Hrob byl patrný ještě v roce 1876. nyní je již srovnán s okolním terénem. Vrah Václav se v žalářní cele oběsil.

Zdá se, že tento zápis dokládá vymření sedlišťské linie rodu. Mlýn pravděpodobně koupil Mario Hněvkovský, který je v pamětní knize uváděn v letech 1864 – 1866 jako sedlišťský starosta a mlynář ( snad byl příbuzným Šebestiána Hněvkovského, v letech 1826 –36 poličského purkmistra )

1852	ustavena katol. kaple. sedláci naváželi materiál a chalupníci vykonávali pomocné práce zdarma.
1854	postaven kříž u kaple. Kovový korpus zřízen r. 1875
1880	rozdělení obce s Trhonicemi. Tím vznikají dvě samostatné obce. 27.8. vznikl požár ve stavení č. 12, v krátké době se při suchém počasí a větrem oheň rozšířil na čp. 27, 30, 1, 2, kapličku a stáje č. 11. Hašení se zúčastnil sbor dobrovolných hasičů z Jimramova. Zvon kaple zachránil hasič F. Menšík, hodinář a měšťan Jimramova. Vavřínova chalupa č. 27 nebyla znovu postavena. Stavební parcelu koupil Josef Lidmila č. 11
1882	zřízen ve statku č. 3 ( Jan Caha ) hospodářský lihovar . Zanikl v době 1. světové války
1891	4.9. v noci zahořela stodola č. 3, v krátké době se oheň rozšířil na čp. 4, 5, 28, 29 b, 7 a 8. Všechny tyto usedlosti přes snahu hasičů lehly popelem. Hasičský sbor v obci nebyl a stříkačka dopravovaná z kolny mlýna bez oje se zřítila s kopečka u č. 7 k hořící budově č. 3 a citelně poškozena. Od úplného zničení ji zachránil prof. filologie Frant. Buřval, dlící na dovolené u svého bratra v domě č. 1. Příčina požáru neobjasněna.
1894	založen Sbor dobrovolných hasičů. Měl 31 členů
1900	požár č. 9 – Škorpík. Stavení celé dřevěné úplně shořelo.
1903	krupobití – 19.7. večer. Oblast Žákovinská a část Šimberecká zničena úplně
1906	požár mlýna č. 2 – 9. července v noci vyhořel mlýn Albína Kadlece. Oheň vznikl v mlýnici. Mlýn nebyl znovu obnoven. Hlavní budova zvýšena na poschodí pro tkalcovnu.
1910	4.8. utlumen požár v továrně ( bývalém mlýně č. 2 ). Nájemce R. Pohl z Dolní Dobrouče odstěhoval 60 ks mechanických tkalcovských stavů a provoz byl zastaven.

1. světová válka

1914-18 Během válečných let bylo 18 odvodů 18-50letých mužů. celkem bylo odvedeno 52 občanů obce.

Ve válce padli :

v Rusku	Musil Josef ( č.p. 31 ), Hnát Václav ( 22 ), Buchta Fr. ( 18 ), Kyselý Ad. ( 5 ), Šesták Jos. ( 17a )
v Itálii	Škorpík Josef ( č.p. 10 ), Popelka Jos. ( 2 ), Halačka Ad. (4 )
v Srbsku	Tobiáš Jos. ( č.p. 20 )
v Albánii	Dostál Jos. ( č.p. 19 )

celkem 10 občanů

V legiích působili :

v Rusku	Šesták Josef – padl u Zborova, Halačka Josef
v Itálii	Mašík Fr., Cupal Jos., Šafr Karel

1918	30.10. přišla zpráva o konci války a vzniku ČSR. Stržena rakouská orlice z trafiky. Během války bylo vázané hospodářství. byl velký nedostatek potravin – byly jen na lístky : chlebenky, moučenky, cukřenky, mýdlenky, tabačenky atd.. Byl nedostatek kuřiva. Nahrazován tabák různým listím i bodláky. V obci bylo umístěno 31 uprchlíků z Východní Haliče, vesměs Židů. Byly to rodiny : Edling ze Stanislavi, Gruber ze Sokalu, Weitz a Tetner z Kolomyje, Falik a Halfenbein z Otinic Počínali si dosti drze. Dostávali od státu podporu, obchodovali a keťasili se vším možným zbožím. ( byli v domech 9, 20a, 27 ). Do obce přišli prázdni, zpět byli na útraty obce odvezeni se značnými zavazadly. „Rádi viděli jsme jejich paty“.
1920	16.8. v poledne zapálil blesk stodolu Jana Cahy čp. 3 – rychlým zásahem domácích osob byl oheň uhašen. Mor.-slezská pojišťovna udělila peněžitou odměnu zasahujícím občanům i požárnímu sboru.
1921	24.7. zapálil neznámý žhář dřevěné stavení Fr. Puchara čp. 14 – shořelo do základů
1922	trvale suché počasí. Otavy se nesekaly, jařiny vyschly. V únoru povodně. První polovina března velmi teplo – v druhé polovině napadlo hodně sněhu.

Starostové

od r. 1864	Hněvkovský Mario	mlynář č. 2	1864-66
	Puchar Fr.	rolník č. 14	1869-75
	Tobiáš Fr.	rolník č. 6	1867-69
	Šesták Jos.	rolník č. 20	1876-79
	Buřval Jos.	rolník č. 1	1880-82
	Caha Jan	rolník č. 3	1883-90
	Buřval Jos.	rolník č. 1	1891-93
	Křivohlávek Karel	rolník č. 5	1895-97
	Lidmila Ant.	rolník č. 7	1898-1903
	Groulík Jos.	hostinský č. 8	1904-10
	Tobiáš Fr.	rolník č. 20	1911-13
	Lidmila Ant. ml.	č. 7	1914-23

1923	- nový zvon do kaple od firmy Červený – Hradec Králové ( 2.2.73,- Kč )
1924	- 5.6. založen požár v chalupě Julie Dostálové č. 19, když byli na poli. Požár včas uhašen. Pachatel F. Vápeník z č. 20 ( soused ) 20letá uznán choromyslným a umístěn v ústavu v Bohnicích.
1924	- J. Kadlec vystavěl dělnický domek o 7. místnostech č. 33 na Zahradách. - vysázeno 54 jasanů u okresní silnice - v r. 1908 vysázeno 60 ovocných stromů po obou stranách silnice v obci na počest 60 let vlády císaře Frant. Josefa. Stromky postiženy rakovinou zhynuly. Pouze jedna třešeň před č. 1 zachována.
1924	- postavil Jindřich Mlynář pro výměnkáře dům č. 5 – výměnek
1925	- vystaven druhý dělnický domek č. 34 „Na Zahradách“, v hlavní budově č. 2 vystavěl p. Kadlec místnost pro lokomobilu a kancelář - 18.7. v 1 hod. v noci požár v č. 2 továrna J. Kadlece. Shořelo asi 20 q umělé bavlny.
	- silnice ! - 3.10. – jednání komise o stavbě silnice Jimramov – Sedliště – Borovnice. Podporuje statkář Martinovský, člen silničního výboru

1925	volby do Národního shromáždění
		sněmovna	senát
	Lidová strana	58	52
	Nár. sociální	42	32
	Republikánská	32	28
	Soc. demokratická	9	6
	Živnostenská	5	3
	Nár. demokratická	3	3
	Komunistická	2	2
	Neplatný	2	1
1925	31.12. Soupisy zvířectva : 34 koní, 191 hovězího dobytka, 7 ovcí, 46 koz, 131 vepřů, 103 králíků, 719 kusů drůbeže

Vlastníci domů v r. 1926

č. 1	Matějů Josef a Marie
č. 2	Kadlecová Božena a Jaromír
č. 3	Caha Jan a Anna
č. 4	- „ -
č. 5	Mlynář Jindř. a Anna
č. 6	Tobiáš Jan a Žofie
č. 7	Lidmila Ant. a Josefa
č. 8	Groulík Josef a Josefa
č. 9 a 10	Škorpíková Anežka
č. 11 - 13	Lidmila Josef a Marie
č. 12	Mašík Jos. a Frant.
č. 14	Puchar Frant. a Frant.
č. 15	Zezula Frant. (?) a Antonie
č. 16	Hanusová Frant.
č. 17	Zezula Jos. a Růžena
č. 18	Janáček Filip – bydlí v Trhonici č. 1
č. 19	Soukal Frant. a Frant.
č. 20	Tobiáš Frant.
č. 21	Cupal Josef a Anna
č. 22	Hnátová Amálie
č. 23	Sklenář Fr. a Frant.
č. 24	Fajmon Silvestr a Josefa
č. 25	Tobiáš Josef a Anna
č. 26	Tomšů Frant. a Aloisie
č. 27	viz 25
č. 28	Němcová Růžena
č. 29	Brabec Jan a Anna
č. 30	Šauer Vincenc a Josefa
č. 31	Musil Jos. a Marie
č. 32	Vápeník Jan a Josefa