Instrukcí aneb pravidlo

podle kteréhožto poddaní k obci královského věnného města Poličky ve vesnicích se říditi a neřádův všelijakých vystříhati mají, jinak slove „Potaz“

Opraven a obnoven Léta Páně 1719

( opis z knihy Antonína Hájka „Královské věnné město Polička do roku 1838“, Polička 1890 )

pozn. : starší znění instrukcí je bez datování uvedeno v úvodu Knihy přísežní 1698 – 1784 ( SOA Litomyšl, Archiv města Poličky II/78 )

Všem vůbec vědomo jest a také toho všickni bez rozdílu čitelni jsme, kterak Svrchovaný Bůh, stvořitel všech věcí na nás tyto léta netoliko všeliké nemoce dopouštěti, anobrž morovou ranou, rozličnou válkou, neourodami nás trestati, přitom jiné domácí bídy, nedostatky, neřesti a všelijaké soužení na nás přepouštěti ráčí, a to všecko jedině proto, že my sami svými každodenními hříchy dobrotivého Pána Boha popouzíme a k takovému trestání příčinu dáváme. Kdybychom však těch a takových hříchů více a více se dopouštěti, v nepravostech a zlých navyklostech jako v nějakém kališti a bahně zoumyslně vězeli a trvati měli, životův svých nenapravovali, pokání za ně nečinili, pobožnostmi, almužnou a postem rozhněvaného Pána Boha nekrotili; jistě že bychom jak zde časné požehnání božího na našem hospodářství očekávati nemohli, anobrž věčné zahynutí a dílu s oním evangelickým boháčem v ohni pekelném účastni býti museli.

I abychom raději téhož hněvu božího a jiných ještě těžších pokut, které by na nás z přepuštění božího dokročiti mohly, osvobozeni byli, když nám všem toho na času jest, poněvadž pro hříchy naše pán Bůh všemohoucí dnův lidských ukrátiti ráčí; tak z toho poznati se může, že tento svět již na náklonku postavený jest a k skonání se přibližuje, což vše proroctvím se dokázati může a k tomu směřuje, že jeden pastýř a jeden ovčinec všech věřících brzo následovati bude; pročež čas jest, abychom neodkládali životův svých polepšiti, k pokání svatému přistoupiti, na poslední hodinu života neočekávajíce nebo ta jista není a jak kdo na světě živ byl aneb jaký život vedl, taková také smrt obyčejně bývá. Časně tedy k tomu boji o věčnosti se přihotoviti máme nebo spasení naše na té poslední hodince záleží.

Z té tedy příčiny vám všem vůbec i jednomu každému obzvláště se přikazuje a přísně poroučí, abyste všickni bez rozdílu, jak rychtář, konšelé, jak i sousedé podle těchto vám vydaných artikulův se chovati a nimi se ve všem říditi, jak zúplna zachovávajíce a podle nich pokračujíce, jim zadosti činiti hleděli.

Předně a nejprve.

Poněvadž na spasení duše celý zákon záleží a tak v přikázání božím třetím patrně se poroučí, aby člověk pomněl den sváteční světiti, pročež jednoho každého věrného křesťana povinnost jest dny nedělní a sváteční od církve římské katolické zasvěcené náležitě světiti, práce všechný hmotné se zdržeti, do chrámu Páně se pilně uchylovati, tam na modlitbách trvati a když mše svatá se v kterém kostele koná, časně se dáti do chrámu Páně najíti, slova Božího neb kázání bedlivě poslouchati, je zachovávati, k modlitbám pobožným manželku, dítky a čeleď nabízeti. Modlitbu Páně, pozdravení angelské, věřím v Pána Boha a desatero boží přikázání jeden každý uměti a rodičové ihned z mládí dítky své k tomu vésti a do školy kde jest dáti se mají, aby časně Pána Boha se báti a v ctnostech křesťanských se cvičiti mohly. Ve dny nedělní a sváteční, když služby v chrámě Páně jejich se nevykovávají, mají doma na modlitbách trvati – písněmi katolickými Pána Boha chváliti, za požehnání jak doma, tak na poli horlivě žádati, růženec říkati, knih luteránských nečísti ani jich v domě chovati, míti a trpěti, méněji při schůzkách, kde by se proti samospasitelné římské katolické víře mluvilo aneb čítalo se přítomen nevynacházeti, nobrž kdyby kdo v obci vaší jaké nekatolické knihy měl, povinen jest jeden každý toho a takového vzácnému magistrátu, jakožto hlavě města přednésti, kdyby pak to kdo, věda o tom, zatajil a takový ještě studený katolík v obci se vynacházel a vzácný magistrát se toho některaké domakal, ten a takový ku příkladu jiným ztrestán bude.

Ze druhé

Velikonoční zpověď a přijímání nejsvětější svátosti oltářní při témž čase jeden každý hospodář, manželka, děti a čeládka, které k tomu od velebného od pana děkana za způsobený uznány budou, vykonati zavázaný jsou, žádného pod pokutou neproměnitedlnou nevypouštějíc, všechny poznamenati dáti, a tak takovým svátostem s pobožností náležitou a horlivou srdce zkroušeností jeden každý přistupovati má; ten však den v pobožnosti a na modlitbách setrvati, hry, ožralství, tance a jiné všelijaké rozpustilosti se vystříhati a jakožto se přihází, že na okolních panstvích ještě starého nákvasu se lidé vynacházejí, kteří místo svátkův od církve svaté zasvěcených jakési jiné dny sobě zasvěcují, jako památku Martina Luthera, Jana Husi, Jana Buriana a jiných těm podobných kacíčův a svůdcův, v nich od práce se zdržují a raději třebas v dny nedělní ( což často k uším vzácnému magistrátu přichází a stížnost od velebného pana děkana se přednáší ) pracovati se osmělují. To se obzvláště a přísně zapovídá. Kdo by se pak toho dočinil, buď takové dny kacířské světil aneb ve dny nedělní a od církve svaté zasvěcené svátky jakoukoliv práci konal, jich nesvětil a na něj to provedeno bylo, za to jeden každý náležitě a spravedlivě trestán býti má. I to se zapovídá, aby všichni od všelijakých pověr, kouzlův, žehnání babských, koření ke zlému užívání a čar se varovali, jiných bohův mimo Svrchovaného nevyhledávali, nýbrž jednoho Pána Boha v Trojici nerozdílného vzývali, jemu sebe i všecko své poroučeli a v něho samého věřili dle přikázání prvního : Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.

Za třetí

Co se dítek a čeládky dotýče, jest sice v prvním artikulu podotknuto, kterak rodičové a hospodářové je k dobrému vésti skutečně mají, a to aby tím horlivěji zachováváno bylo, vždy dále se ostře nařizuje a poroučí, aby všickni bez rozdílu k tomu dítky i čeládku nabízeli, aby vstanouc ráno modlitbu Páně, pozdravení angelské a jiné modlitby katolické k Pánu Bohu vysílali, za požehnání práce téhož vzývali; když spát jíti mají, nápodobné aby pokleknouc na kolena pánu bohu poroučeli, za skonání dne v dobrém zdraví děkovali, in summa, aby všeho co proti Pánu Bohu, jeho přikázáním svatým a dobrému řádu čelícího by bylo vystříhati se snažili, bližnímu svému v ničemž neškodili, na cti a dobrém jménu neutrhovali, oplzlosti, ožralství, smilstva, cizoložstva, zlého tovaryšstva, hry, tance bezbožného a jiných všech těm podobných rozpustilostí jak hospodářové, dítky i čeládka se nedopouštěli, mají rodiče a hospodářové na sobě dobrý příklad ukázati a sami tak a nejináče se chovati, Pána Boha se báti a jeho milovati. Nebo kdo se bojí Pána Boha a přikázání jeho svatá plní, tomu se vše dobře vede a konečně požehnání Boží obdrží, kdo v něho doufá a silně věří. Naproti tomu, když jen jednou nějaká ohyzdnosť na koho příjde, tu ani potomci tak lehce a snadně smazati nemohou, poněvadž čas nemlčí a obecní rozprávka se spokojiti ani lidé sobě úst zašíti nedají.

Za čtvrté

A jakož lání, hromování, sakramentování, přísahání, čertování a jiná oplzlá zlořečení mezi lidmi tak vysoce vzrostlo, že sobě toho skoro žádný za hřích nepokládá a ježto v pravdě před Pánem Bohem hřích veliký jako i světem jest nebo druhé přikázání Boží to v sobě vše zavírá a patrně praví : Nevezmeš Pána Boha tvého nadarmo, takový jeden každý přestupník a zlolajícný člověk království Božího nedojde a vzácný magistrát, jakožto představená vrchnost a soudcové toho přeslyšeti nemohou a nebudou, když takový mužský kládou a ženská osoba trdlicí a k tomu s peněžitou pokutou té obci, kde ten hřích se páchá, totiž 35 kr., skutečně potrestán býti má. Napodobně i ten, kdo by to přeslejchal a hřešícího nepronesl nebo povolující s činícím jednu záplatu berou. Neméně i ti, kteří by v karty a kostky v čase zapověděném hráti se osmělili, když při takových hrách časem největší vády, šarvátky, různice, zlořečení proti Pán Bohu se vyskytují a zmáhají, takový hráč pokaždé 2 kopy m. do důchodův obecných městských odvésti povinen bude ano i na těle jisté trestání podniknouti musí a který by koli rychtář v obci to nepřetrhoval a skrze prsty prohlížel, takovým lidem nadržoval, ten a takový sám takovou pokutu na sebe uvaluje a ji skutečně složiti musí a povinen bude.

Za páté

Přitom také nemalá váhavost se na oko spatřuje, když tak jaké modlení aneb díkůvčinění od vyšší duchovní i světské vrchnosti se nařizuje a cedule od vzácného ouřadu purkmistrovského do vesnic odesílány bývají, aby poddaní povinni byli v jistý den do města se uchýliti a buď při držaném díkůčinění aneb Te Deum laudamus neb o svátku slavném drahého Božího Těla aneb o výročních slavnostech neb na procesích přitomni se vynacházeti, Pánu Bohu za vítězství jeho c.k. Milosti proti nepřátelům obdržané děkovati a za jiné potřeby a důležitosti celého křesťanstva Pánu Bohu se modliti, v malém počtě se najíti dávají. Pročež aby budoucně lépeji to zachováno bylo, jeden každý rychtář má dostatečně všecky sousedy své napomenouti, sám na sobě příklad dobrý ukázati, aby co nejvíce jich býti může se do chrámu Páně v městě vynajíti dali, který by pak soused se tak nezachoval, tehdy jeden každý 6 kr. pokuty k chudému záduší městskému dáti povinen bude. Však ale staří a v nemoci postavení lidé do toho se nepotahují nebo nemožnosť jednoho každého vymlouvá.

Za šesté

Přistupuje k tomu i to, že záduší se zvelebuje a jedna každá vrchnost předně na to pozor dáti má, aby jedno každé záduší rozmnožováno a ne ztenčováno bylo; protož se vám přikazuje, abyste hleděli rádce a nápomocni byli záduší zvelebovati, od něho nic neodcizovati, umírajících napomínati, aby pro odplatu Boží a k spomožení duše své podle možnosti na chudé záduší pomatovali; jako i peníze zádušní, jestli kdo jaké vede, ano také gruntovní peníze, které k záduší patří ať ochotně skládají nebo ten a takový peníz jest Boží, z kterého zadrženého těžce před pánem Bohem odpovídati musí a jest peníz do nebe volající.

Za sedmé

Jakož vám dobře vědomo jest jak veliké péče, starosti a práce vzácný magistrát o vás má a snášeti musí, takže dnem , nocí – zvláště, když vojenské marche, každoroční výprava zemských rekrut , též mnohé jiné a téměř nesnesitelné těžkosti následují – o to pečuje a se vynasnažuje, abyste jeden každý při svých chudých živnůstkách se zdržeti, manželky své s dítkami obživovati mohli, žádných nákladův nelitujíc, jen aby vám spomoženo bylo a na to myslí a se stará, aby panstvo toto a vesnice na ruinu a k zpustošení nepřicházely. Naproti čemuž vy jak celou pospolitou obec tohoto královského věnného města Poličky za svou vlastní a pravou vrchnost, dáleji pak jeho c.k. Milosti pana rychtáře, pana purkmistra, pány obojí rady za hlavu a přednější oudy uznávati, ctíti a všelikterak respektirovati máte, tak také i potomně vám představené hospodářské správce v náležité uctivosti a v počestnosti míti, jim všelikou poslušnosť v hospodářských důležitostech a potřebách zachovati povinni budete. Neb o tom věděti máte, že kdo sobě představeným poslušnost nezachová a jim se protiví, že se Bohu protiví, kdežto nevděčnost mezi ty nejtěžší hříchy se počítá, a tím ujištěni buďte, že městu a obci zdejší netoliko tak dobře poddaností zavázáni jste, jako kteréhokoli korouhevního pána poddaní, anobrž více. Nebo privátní se mění panství a statky prodávají, ale tuto vždycky jedna nezaměnitedlná vrchnost pozůstává, pročež budete věděti, jak jeho c.k. Milosti pana rychtáře, obojí radu a in summa všechny měšťany zdejší ctíti a je v uctivosti míti, tolikéž představeným hospodářských správcům poslušnost ve všelikých příčinách, důležitostech a potřebách dobrého obecného se týkajících zachovávati, dobromyslně vše splniti, v ničemž nejmenším se neprotivujíce. Proti přestupníkům neposlušným a nevolným bude se věděti jak přikračovati nebo služebník, věda vůli pána svého a neplně ji, mnohými ranami bit má.

Za osmé

Také i ten zlý zvyk mezi vámi se nachází, že při novém létě, když se sirotci staví a rychtářům se dosti přísně nařizuje a poroučí, aby jeden každý pod správu sobě svěřené sirotky před vrchnosť představiti hleděl a když na mále těch se vynachází, tedy rodičové své děti, bez kterých však sami býti mohou a ty k službě dostatečny jsou, představiti povinni býti mají tak, aby předně jak velebný pan děkan zdejší, pak dvory obecní, tak také jeho c.k. Milost pan rychtář, páni konšelé, radní, páni starší obecní a při obci městské sloužící, též páni měšťané zaopatřenou čeládkou zaopatřeni byli, a potom, co by více čeládky se vynacházelo, dle nejvyšší možnosti poddaným robotným hospodářům připsati a přijednati se mohlo. Takové však k službě dostatečné čeládky velmi na mále představujete a vymlouváte, že z panství zběhly, o kterých že nevíte, dílem že chromí, na zdraví nedostateční se vynacházejí, dílem sami sobě ve vsích čeládku bez vědomí vám představené vrchnosti a připsání přijednáváte, a když taková čeleď představiti se má, sami toliko hospodáři předstupují. Pročež hleďte se v tom polepšiti a čeládku všecknu i ty, kteří na jakékoliv řemeslo propuštěni jsou, byť i na cizopanství se zdržovali, vyzdvihnouti a je představiti. Bez vůle a bez vědomí vzácného magistrátu čeládku na cizopanství k službě přijednávati, aniž jeden druhému takovou odluzovati nemá, kdež také se tím poddaní ujišťují, že mírně a pokojně se vší příslušnou prozřetelností s takovou čeládkou nakládati se bude a má. Jestli pak by kdo proti tomu artikulu provinil a toho, co tuto předpisuje, nezachovával neb rychtářové to zatajovali, čeládku všechnu nepředstavili a to na některého shledáno bylo, tehdy ten skrze to skutečně trestán a pokutou peněžitou dle zasloužilosti k dobrému obce městské upokutován býti má.

Za deváté

Tím méněji sirotky aneb lidi cizopanské bez vůle a vědomí jejich vrchnosti aneb dovolení hejtmana na panství nepřechovávejte; kdo by se podobného dopustil a takové cizopanské lidi buď jednoho neb druhého pohlaví u sebe zdržoval a přechovával, ten každý vedle řízení zemského v pokutu 50 kop grošův českých upadá a pánu takového poddaného odevzdati povinen jest. Podobně rekruty zemské zběhlé, kteří dostatečně své abschyty přednésti nemohou, nepřechovávejte, ale je dle patentův prošlých k slavnému krajskému ouřadu dodati hleďte, pokudž pokutě vyměřené ujíti chcete; sice vrchnost vaše vám k těch a takových případnostech pomáhati a vás zastávati nebude moci. Majíce tedy takovou výstrahu, hleďte se toho varovati, abyste v pokušení nevešli.

Desáté

A jakož kde svornost přebývá, všecko se dobře vede a vzdělává, tak také skrze nesvornost z velkých věcí bývají malé a všecko nazpátek se vede; pročež s okolními nakládejte sousedsky a přátelsky, jim příčiny k nesousedství nepodávejte, aby tudy vrchnosti s obojí strany také pokoj a dobré srozumění jmíti mohly nebo skrze takové nesousedství někdy veliké škody nastávají dle onoho přísloví : „Když vrchnosti se mezi sebou vadí, poddaní nastavte vlasův“. Naproti kdyby vám jaké příkoří od lidí cizích se dálo, hleďte s pravdou před vrchnost vám představenou, totiž před vzácný magistrát předstoupiti, v čemž vás také zastati a ublížení k skutečné nápravě přivésti se přičiní.

Jedenácté

Na cizopanství bez vůle a vědomí vám představené vrchnosti se nedávejte, aniž peněz před 6 kop míšeňských více nepůjčujte, sami taktéž víc dluhů nevzdělávejte nebo takoví dluhové bez vůle vrchnosti, správy tohoto království Českého a řízením zemským dělati se zapovídají, aniž placeni bývají. Jestli kdo co podobného proti této zápovědi se dočiní, nemá žádného zastání od vrchnosti užíti, nobrž sám sobě to k vině přičítati musí; jak i také žádný buď na spolek aneb s platu na roli své cizopanským síti povolovati nemá, jináče z každého korce vysetého pokuty do důchodu obecného dvě kopy míš. nevyhnutelně složiti povinen býti má a k složení takové pokuty vězením šatlavním přidržán bude.

Dvanácté

A poněvadž jedno každé město řemeslníky osazováno býti má a jedni od druhých se obživovati povinni jsou, tak také následovně řádní řemeslníci bez vůle představené vrchnosti ve vesnicích se zdržovati nemají, obzvláště pak řezníci, pekaři, ševci a těm podobní, tím méněji pak cizopanští pod skutečným trestáním.

Třinácté

Napodobně ve vesnicích trhové žádní, jakož i překupníci omastku, dobytka, lnu a jiných věcí býti nemají nebo město takové obdarování na trhy má, jest tedy povinen jeden každý, kdo co na prodej má, do města na trh nésti, vésti aneb dodati. Ačkoli dosti přísně napomínáni býváte, však žádné platnosti aneb polepšení se nespatřuje, omastek na cizopanství i ven ze země se vynáší, leny ve vsích se prodávají a z města brzo ves by se učinila, bude jistě na jiný prostředek pomýšleno, obzvláště jsa na mnohonácteré nařízení v té případnosti od slavného královského úřadu podkomořského učiněno, podle kteréhož dokonale pokračováno býti má a musí a žádnému výmluva postačovati moci nebude. Co se míry a váhy dotýče, ta vedle mnohých nově prošlých místodržických poručení pražská pod uvarováním, kdo by velké míry užíval a na takovou prodával aneb kupoval, 100 kusův dukátův pokuty užíváno býti má.

Čtrnácté

I ten nepořádek v obcích vašich v zvyk přišel, že kšafty bez vůle představené vrchnosti a ty ještě povrchně činěny bývají, ježto dle práv království tohoto Českého žádný poddaný bez vůle vrchnosti kšaftovati nemůže a tím samým takový kšaft ničímž jest a platný není. Pročež kdyby který hospodář kšaft aneb svou poslední vůli činiti chtěl, má rychtář ihned vzácnému úřadu purkmistrovskému dáti toho věděti, bude-li chtíti jisté osoby buď z prostředku rady aneb pánův starších obecních kšaftujícímu vypraviti aneb rychtáři té vsi s konšely to poručiti, při vůli vzácnému úřadu to pozůstávati bude, aby se to rychtáři té osady zanechalo a když jemu v tom vůle dána bude, má se v tom věrně a spravedlivě zachovati, kšaft nepronášeti, nýbrž jej ihned k úřadu dodati, jináče jestli jaká lest v tom nalezena bude, musí z toho těžce někdy před pánem Bohem a nyní před vrchností odpovídati a práv býti. Když se trefí, že osoby na kšaft vyslány bývají, nemají se žádné nábytky, svršky a peníze zatajovati nebo tudy chudým vdovám a sirotkům ublížení se činí; k těm osobám vyslaným mají se také vlídně prokázati a dle možnosti za práci něco učiniti. Kdyby pak pilná potřeba toho následovala a času nezbývalo, tedy při rychtáři té osady má se ohlásiti a za sepsání takového kšaftu žádati, kterýžto tak a nejináče, jak nahoře podotknuto, ve všem vedle dobrého svědomí se věrně zachovati a tak sepsaný kšaft k vzácnému úřadu purkmistrovskému ihned donešen býti má; však k spisování takového kšaftu žádný cizí poddaný se potřebovati nemá.

Patnácté

Co se piva šenkování dotýče, poněvadž k tomu cíli a konci pivovar obecný ve vsi Kamenci dle jeho Milosti Císařské ustanovené nejmilostivěji vysoce slavné komisi mínění a vůle vyzdvižen a vštípen jest, aby tím prostředkem ubohým chudým kontribuentům jak městským tak vesnickým, obzvláště extraordinární kontribuci nějaká pomoc odtud učiněná byla, pročež jeden každý rychtář, podobně kde ve vesnicech výsadní rychty aneb krčmy od starodávna bývaly, povinni jsou piva z téhož pivovaru; kdyby však obecného před rukama nebylo ( kdež ale vždy na to se bedlivý pozor dá, aby dostatek piva každého času se nacházel ), tedy od pánův nákladníkův z města, jakož i pálené a tabák obecný a ne z jiných panství bráti, bez piva, páleného a tabáku nikdy nebýti, tak aby lidé, jak domácí i přespodní, tak světem pracující se při stravuňku občerstviti mohli.

Pak-li by se to kdy vynašlo, že by nějaký rychtář neb šenkýř, též také kterýkoliv jiný poddaný zdejší pivo z obecního pivovaru a pálené z města od pánův sousedův nebral a jiné cizopanské pivo Litomyšlské neb jiné pálené, neb jest to koupené neb darované, šenkoval aneb pil; podobně, kdyby drážeji pražský žejdlík piva, než by vysazené bylo, dával ( kdežto jim másy s půlsudy náležitě obecným cejchem cejchované vydávány budou – však ale půlsudy, když se pivo vyšenkuje, mají zase časně na místo kde vykázáno bude dodávány býti ), jako i kdyby kdo pivo mantloval, patokami neb něčím jiným míchal aneb kdyby který šenkýř a poddaný v čem tom postižen a přednešen byl, takový jeden každý bude povinen pokuty tolikrát, kolikrát by se to při něm shledáno bylo : jednu prostici soli aneb na penězích, zač by ten čas sůl placena byla, od sebe odvésti a nad to výše pivo a pálené cizopanské, pokudž by se u nich aneb kohokoliv jiného na panství vynalezlo, do kontrabantu vzalo a k dobrému obecnému obráceno byti má. Nechť se tedy jeden každý toho varuje, ač chce-li trestání škody a tak veliké pokuty ujíti.

Šestnácté

Že rychtářům a konšelům ve vsi představeným sousedé, chalupníci a podruzi špatnou poslušnost prokazují, těch a takových stížností od rychtářův dosti slyšeti jest, že na rozkaz málo cosi dávají, dohromady nečasto přicházívají. To jest věc nechvalitebná a přísně se poroučí, abyste všickni od prvního do posledního náležitou rychtářům poslušnost, konšelům uctivost prokazovati hleděli, dohromady se časně scházeli, tam poručení od vrchnosti, co byste vykonávati měli, poslouchali a bez odtahův, též všelijakých výmluv takové plnili a ku právu stáli, ničím se nezastírajíce kromě nemoci aneb jiné hodné a slušné příčiny; kdež rychtářové sami od sebe nic neporoučí jen toliko to, co sobě při správě nařízeno mají a tak sousedi věděti nemohou, jaká kdy toho potřeba a pilná důležitost nastává, obzvláště nyní v tyto nepokojné časy že mimo nadálost něco se nahodí a pilného zaopatření potřebuje a potom snadno dosti veliká škoda panství skrze to by následovati mohla. Pročež se poroučí, kdo by buď z konšelův aneb sousedův nemajíce podstatné příčiny dohromady se nepostavil, konšel 12 kr., soused neb chalupník 6 kr. k dobrému obce té neprominutedlně složiti má, což nižádným způsobem k pasírování přejíti nemá, aby aspoň tím prostředkem k poslušenství přivedeno býti mohlo. Rychtářové však nemají pro svůj nějaký užitek zbytečně sousedy dohromady svolávati.

Sedmnácté

V tom se také napomínáte, kdyby se kdy co soudného aneb jaká rozepře v které obci potrefila a od větší povahy byla, tak že by to rychtář s konšely svými porovnati a rozsouditi nemohl a sobě netroufal, má se to na vzácný magistrát vznésti a na to odtud spravedlivého rozsouzení a výpovědě očekávati.

Osmnácté

Jest také dokonalá vůle vrchnosti v tom, aby každý trh aneb v den čtvrteční k úřadu purkmistrovskému, k panu primátorovi jako i k pánům správcům ( pokudž by u pana primátora se přítomni nevynacházeli ) s rychtářem zřízeným buď konšel aneb jedna osoba z obce se vypravovala z příčiny té, aby rychtářové v nějakém zlém domnění a nedověře u sousedů svých nezůstávali, že by snad něco bez vůle a nařízení vrchnosti na ně ukládali, pod uvarováním pokuty do důchodu obecného 1 kopu míš. kdožkoliv by se tomu protivil a s rychtářem ve čtvrtek k správě s ním jíti nechtěl, ten a takový povinen bude tuž pokutu vez všech odkladův složiti.

Devatenácte

I to se vám všem přísně přikazuje, poněvadž nyní každý rok výprava rekrut zemských na vojnu následuje a vy rychtářové, když od vrchnosti své sobě nařízeno máte, abyste hleděli takové lidi, zvláště kteří v obci vaší k žádné platnosti nejsou, představiti a v tom neupřímně se chováte, tajnost pronášíte a na přísahu vaši nepamatujíce pro přízeň aneb pro nějaký snad váš užitek lidi ty, kteří od vrchnosti k takové vojně obráceni jsou, propouštíte a neupřímně se v tom chováte; pročež jestli by kdy ( čehož sice Pán Bůh uchovati rač, an nad to nic těžšího býti nemůže, jako když otec a matka své vlastní dítě oželeti musí ) něco podobného se přitrefilo a na vojnu lid vypravován byl, jsouc toho celého křesťanstva pro obhájení J.M.C. zemí dědičných potřeba a vrchnost naše nejvyšší, kteréžto my a vy zase této obci zdejší hrdlem a statkem zavázáni jste, to poroučeti a nařizovati ráčí, chtěj neb nechtěj takovému nařízení zadosti činiti musíme. Vy také hleďte se nakonec polepšiti, věrnost a tajnost zachovávati, radou ani skutkem, aby takoví zahaleči na stranu ustoupili, nenapomáhati, tím méně jich jako i utíkancův aneb bez propuštění zběhlých vojákův a tulákův přechovávati. Na komkoliv by vina shledána byla, veliké jak na těle, tak i na měšci trestání jeho následovati má a žádná výmluva postačující nebude.

Dvacáté

Co se roboty pěších aneb s koňmi dotýče, kterak se ty vykonávají a jak časně na takové se přijíždí aneb přichází, to je všem vědomo. Aby tedy na budoucí časy ti, kteří za robotu neplatí, dle povinnosti své takové roboty pilněji vykonávali, se všem přísně přikazuje, načež pan purkrabí nyní i budoucně bedlivý pozor dá a věděti bude takové nedbalé vůli s vědomím pana primátora jak trestati a pokutovati; jako když rum z města se vyváží, jak se mnoho takového na jeden vůz bere, to se na oko spatřuje, že to za práci nestojí. Hleďte tedy se polepšiti a zbytečně čas nemařiti.

Dvacáté první

Soli z města také na mále do vesnic se bere a na to se přichází, že více soli cizí než zdejší požívají. Poněvadž ale dle Jich excelencí a milosti královských, pánův místodržících v království Českém milostivého nařízení na jedenácte konsumentův do roku pořád zběhlého jedna prostice soli k strávení rozvržena jest, kdež na město a vesnice zdejší 400 prostic vzíti a stráviti vypadá; pročež povinni jste z města a ne odjinud sůl bráti. Také kdožkoli sůl přiveze, nemá sobě kdo co takové doma zanechávati aneb mezi sousedy děliti, anobrž všecku do města a to do skladu obecného skládati a odtud zase takovou vyzdvihovati pod propadením té soli, kterou by tak doma zanechal aneb sousedům na rozdíl přepustil.

Dvacáté druhé

Stává se také někdy, že zlí lidé a škůdcové ve vsích lidem škodí a buď ve dne neb v noci překáží. Kdyby se podobného přihodilo a že by ve vsi pokřik se stal a takového škůdce by honili, jest povinen jeden každý takového škůdce honiti nápomocen býti všeho všudy na straně zanechaje; kdoby pak toho zanedbal a věda o tom, honiti nechtěl, ten každý v pokutu zemským zřízením vyměřenou upadne nebo právem světským i duchovním jeden každý jest povinen bližnímu svému ku pomoci přispěti.

Dvacáté třetí

Cla aneb mýta obecního velmi na mále se z vesnic odvádí a na oko se vidí, že vozkové na vozích po vesnicích nakládají k městu nepřijíždějíce; pročež jestli by kdo cestou neobyčejnou vyhýbal a náležitě z koní a nákladu nevypravil, na takové, kteří k tomu zřízeni jste, bedlivý pozor dejte a žádného nešetřte, anobrž takového zastavte anebo do města dodati hleďte neb J.M.C. důchod běh svůj má a ti, kteří na to přísahu mají, nechť podle ní pokračují, aby duši své neublížili.

Dvacáté čtvrté

Co (se) provozování myslivosti dotýče, dosti se to po každé zapovídá, aby jeden každý, kdo k tomu nařízený není pod hrdlem a statkem pokoj dal, však zápověď malý užitek až posavád přinesla, neboť vždy s ručnicema poddaní se potulují a nač příjdou, to střelí, takže když jaká potřeba obecní nastává, myslivci nic od zvěře dostati nemohou. Pročež vždy dále se přísně zapovídá, aby toho střílení se zdrželi, na zajíce žádné skopce nekladli, ptačí vejce, zvláště koroptví aneb jetřeví, ani náhodou ani schválně nevybírali, nekazili, tím méně pastevčí psy na pole brali a zvěř plašili. Jestliže by pak kdo proti této zápovědi vždy potajmo myslivost provozoval, má zajisté ztrestán býti, ručnice se jemu vzíti a peněžitou ještě pokutou dle uznání vrchnosti pokutován býti. Nebo nesluší žádnému mimo myslivce a hajné s ručnicí choditi. Také na takové řízení zemské A 62, Q 61 pokuty 10 fl. m. vyměřuje. Nechť tedy se jeden každý takového myslivosti provozování hledí varovati, chce-li té vyměřené pokutě ujíti. Nač myslivci a hajní bedlivý pozor povinni jsou dáti.

Dvacáté páté

Rybníky, kde se který vynachází, kdyby nějaká povodeň nebezpečná se přihodila aneb něco pilného k zaopatření bylo, mají ihned všickni bez meškání se dáti najíti a hájiti, aby žádná škoda nenásledovala a skrze neposlušnost věc že by se zaopatřiti nemohla; porybní pak, kteří k tomu ustanoveni jsou mají lépeji než až potud se dálo v zimě k rybníkům, kteří nasazeni jsou, přihlédati, každý den prosekávati, aby násada nehynula; jestli by však skrze nečasté dohlédání a prosekávání ledu nějakým porybným co sešlo a škoda na rybnících se stala, ten jeden každý z toho těžce odpovídati a škodu tu platiti povinen bude, k tomu i trestání zasloužilého neujde.

Dvacáté šesté

A jakož z věcí nejpotřebnějších při hospodaření nejpřednější jest pozor na oheň dáti, aby jak sám sobě hospodář předně skrze neopatrnost tak také i jiným neuškodil, sluší tedy na světlo pozor bedlivý dáti, komíny časně vymetati dávati a opatrně s světlem zacházeti, obzvláště když nočně do chlévův k dobytku se přihlíží, jako i když na podzim lny se suší a tříti dávají, mají ta místa dobře zaopatřena býti, aby tudy žádného neštěstí se obávati nebylo. Kominíci k tomu zřízení bedlivě každé čtyry neděle k takovým místům, kde se ohněm nítí, dohlížejte; kdyby pak z dopuštění božího oheň někde vyšel, k hašení takového všickni nápomocni budete a hasiti pomáhejte a ne jako na divadlo přicházejte; jestli by pak – čehož pán Bůh uchovati rač – v městě oheň vyšel, blízké vesnice neprodleně k hašení takového ohně se najíti dejte a při ohni nic neberte nebo právy městskými velká pokuta na takové, kteří se toho dopouštějí a něco ustraňují, vyměřena jest, kterouž skutečně k vyplacení přijíti mají.

Dvacáté sedmé

Jest i to nemalým podivením, že na řeky a potoky od těch, kteří k tomu nařízeni jsou, velmi špatný pozor se dává a málo do města ryb se nosí; aby tedy pilnější hleděli býti, vylévání řek, lapání ryb žádnému jinému leč těm, kteří sobě to poručení mají, se nedovoluje; jestli by pak toho prohlíželi a někomu buď z sousedův městských aneb jiných v řekách dovolili, mají skutečně trestání býti, obzvláště kdyby se kdo cizí osmělil do řek vstupovati a to na vrchnost vznešeno bylo, dvojnásobní pokutou ztrestáni budou.

Dvacáté osmé

Klády k pilám kde kteří voziti máte, časně to odbývejte, pokud saničná cesta jest, jako i vápenici kamení, co na kterou ves složeno bude; když se kamení vápenné vozí, tehdy mnoho po cestě takového svévolně ležeti se nechává. Kdo by co podobného přečinil, bude se věděti, jak k takovému přistoupiti.

Dvacáté deváté

Mlynáři povinni býti mají jednostejně řemeslem svým jak možným, tak potřebným spravedlivě sloužiti, předně a nejprve osobám v povinnostech postaveným, pekařům i jiným všem měšťanům i také následovně poddaným, obzvláště kdyby nedostatek vody se vynacházel, jak nyní toho zakoušíme, mají nejdříve domácí odbýváni býti, potom přespolní. Měřičného více nežli náleží nepřijímejte a mouky po korci 5 věrtel, otrubů 1 věrtel ze mlýna povinni jste dávati. Ti, kteří přísahu vykonali, vědí jak se chovati a duši své neubližovati, kteří pak ještě závazek nemají, má se jim také vydati, tak aby podle něho se chovali, jináče kdo proti svědomí a přísaze činí Bohu i světu v pokutu upadá.

Třicáté

Koní a jiného dobytka straženého ( sic ) na obec nevyhánějte, aby jiným sousedům škoda podobná se nestala a dobytek nakažen nebyl. Včely zlodějky nemáte přechovávati a pod žádným vymyšleným způsobem trpěti, nýbrž ihned zkaziti dejte pod uvarováním přísného trestání nebo nemá se vědomě bližnímu svému v tom nejmenším škoditi.

Třicáté první

Na hon sami osobně z každého gruntu, zahradníci i chalupníci, též i podruzi aneb čeládka k tomu způsobená ať jest vypravena a ne děti, které by se v čas zimní se oznobiti mohly; kdo by se pak na takovém honě nevynacházel aneb na místě svém způsobného neodestal, který by to zastati mohl, pokaždé ten a takový 10 grošů m. pokuty do důchodu obecného propadne, kterážto jemu prominuta nebude.

Třicáté druhé

Na cizopanství bez vůle vrchnosti nic nepropouštějte, obzvláště prodej dobytka, ten se pod pokutou propadení toho dobytčete zapovídá, nebo sami toho čitelni jste a vrchnosti vaši o tom zprávu častěji činíte, že okolní páni sousedé nic sem z panství svých propustiti nechtí; proč bychom my měli něco podobného propouštěti. Jedna každá vrchnost má vůli na panství dle libosti rozkazovati. O tom prodaji dobytka dosti často rychtářové napomínáni bývají, aby v obcích svých to přednesli, že jsou povinni poddaní domácím řezníkům nejprve, když co na prodej mají toho přáti a je pobídnouti, kdyby se však domluviti nemohli a poddaný poznával,. že by jeho domácí utiskovati chtěl, teprva může přespolním buď hovězí neb telecí dobytek prodati. Toto se však také rozuměti má, aby poddaný pod pláštěm aneb pod fortelem s cizími se smluvě, domácí drahotou svévolně neodháněl; na kom by to shledáno bylo, ten zajisté ty peníze propadá a co ten den za odprodaný kus dobytka utrží, takové peníze do důchodu obecního obráceny býti mají, načež obzvláštní pozor se dá.

Třicáté třetí

Míry obilí, váhy a lokte velké moravské se nakonec pod skutečnou a nevyhnutelnou pokutou zapovídají; má se všecko dle mnohého od slavné královské komory české milostivě prošlého nařízení na pražskou míru, váhy a lokte měřiti; přestupující pokutou v tom poručení vysazenou trestáni budou.

Třicáté čtvrté

Hory obecní velice se hubí, vysekávají a planí, do důchodu obecného málo se peněz za dříví schází, proto zapovídá se všem od prvního do posledního, aby bez cedulky od pana primátora vydané a vyznamenání od pana polesného, též vůle a vědomí jeho, žádný do hor nevkračoval a když na jedno dřevo cedulku vyzdvihne, pět neb šest jich neporážel; na to hajní lepší nežli předešle pozor dávejte a vedle vašich těžkých závazkův pokračujte; kdo by se pak toho dopustil a bez povolení v panských horách dříví sekal, má dle zavinění trestán býti neproměnitelně a kdyby který hajný to zamlčel a zatajil, dvojnásobní pokutu na sebe očekávati má.

Třicáté páté

Škod žádných na polích, zahradách a lukách jeden druhému pasením, sekáním, jetím i jináče obzvláště chalupníci nečiňte; podruzi žádného dobytka na škodu sedlákům nechovejte; průhonův, kde takoví od starodávna jsou, nezasívejte; louky městské svévolně nevyžínejte a škody pasením nedělejte; jestli starý průhon zasetý bude, může svobodně po osení tom dobytek se hnáti nebo nelze povětřím dobytku na pastvu se dostati. Průhon neporušený za svobodný má zůstávati.

Vodotoky v nově mimo starobylého místa a příslušenství na sousedské role neb luka neuvozujte, ale jak od starodávna takový tok šel, při tom zcela zouplna i budoucně zanechávejte. Meze též jeden druhému neuvorávejte ani mezníky bez vůle a vědomí souseda svého nezasazujte, tím méněji takové mezníky vykopati a přesazovati se neopovažujte nebo na takového právy městskými jest pokuta peněžitá patně dosti velká vysazena, která se na jednom každém takovém dobývati bude. Branky při plotech od obce do pole, kudy průhony jdou, kdo otevře, jest povinen také po sobě zavříti, aby se v polích na obilí neb lukách od dobytka žádnému škoda nečinila; kdo by se jináče choval a škodu oumyslně buď skrze čeládku aneb dobytkem jeden druhému činil, ten jeden každý kdo by v tom postižen byl podle velikosti a malosti pro výstrahu jiným, když škoda přísežnými obvedena bude, má skutečně trestán a pokutován býti.

Třicáté šesté

I také ten neřád v obcích vašich se vynachází, že jeden přes druhého na díle placením dělníkům přidává a tudy sami sobě škodíte, an také na jídle před druhého dělníkům lepšíte, což se dokonce zapovídá, o plat jak mezi sebou snešení učiníte, ten jim dávejte a stravu co náleží tak. aby i ten chudý hospodář dělníkův dosáhnouti mohl; jestli by kdo to přetrhl, tehdy má skrze to náležitě ztrestán býti nebo všickni se živiti musejí a obyčejně více se na chudého valí než na bohatého, obzvláště tedy na chudého zřetel míti se sluší.

Třicáté sedmé

Ploty, ohrady, mosty, cesty a komu co podobného spravovati náleží, opravujte, stavení vaše nespouštějte, co nejprve býti může hospodařiti hleďte, role cizím neprojednávejte, nýbrž sami zasívejte, tak aby jste těžkosti své vybývati mohli. Svornost také mezi sebou zachovejte, ve spolek se láskou křesťanskou milujte a dle tohoto přirozeného nařízení pokračujte : co sám míti nechceš, nečiň druhému.

Pročež všecky podotknutedlné navyklosti, nechvalitebné obyčeje, hříchové všelijací, obzvláště smilstvo, cizoložstvo, krádež, kouzla, hry, tance, podezřelé schůzky a jiné těm podobné nepravosti se vám přísně zapovídají a k zvelebení dobrého se napomínáte, abyste hleděli podle těchto vám vydaných artikulův tak a nejináče se chovati, kteréž když plniti budete, od pána Boha požehnání jak v domě, tak na poli obdržíte a od vrchnosti přízeň, lásku a zastání dosáhnete.

Tento pak potaz aneb ti svrchupsaní artikuly aby lépeji zachováni býti a podle nich všickni od prvního až do posledního se chovati mohli a věděli, mají každé suché dny v hromadě jedné každé obce nahlas a rozvážlivě se čísti, tak aby sousedé je pochopiti a v paměti snášeti mohli, se přikazuje.

Poznámka :

Antonín Hájek instrukci zveřejnil v Časopise Českého muzea 1846, sv. 4. na str. 452-73 s tímto vysvětlením :

„Instrukci čili potaz přítomný dostal níže psaný před několika lety od ctihodného pátera J. Sedlického, bývalého kooperátora v Borové u Poličky a choval u sebe co milou památku. Kdy vlastně a původně potaz tento sepsán byl udati nelze, přece myslí níže psaný, že s mandátem hraběnky Berkové – viz Muzejník ročník 17tý, sv. druhý – zajisté souvěký jest, která i myšlenka ho k tomu pohnula, jej veřejnosti podati a tomuto, jakož i Griespachskému – ročník 9tý, svazek druhý – přidružiti; zvláště poněvadž ještě velmi pořídku královská věnná města v Čechách se zachovalé drahocenné stařiny nám poznávati dávají, kdežto při pilném prohledání archivů městských, ač mnoho ztraceno , ještě vždy nějaké drahé zrnko by se nalezlo.

Pravopísemnost potazu zachovalého jest velmi špatná, samé cz, čž, rz na místě c, č, ř. Užívání velkého písmena, pak samohlásky i a ý bez všeho pravidla. To však jediný nářek na potaz tento, přirovnáme-li jej k pozdějšímu a nynějšímu kancelářskému slohu, kterým se úřední zprávy, nařízení, půhony, výnosy, výslechy, svědectví a jiné listiny píší a vydávají.

Nebude nazbyt ještě něco v krátkosti podotknouti o vesnici, které potaz tento vydán byl roku 1719. Z vesnice této – Pustá Rybná – náleží as 90 domovních čísel městu Poličce, ostatní pak díl panství Rychenburskému, které někdy hraběnce Berkové patřilo. Leží od Poličky na západ, 2 ¼ hodiny vzdálena. Někdy se tuto v blízkém potoku nacházelo mnoho pstruhů a jiných ryb. Poloha vesnice této jest hornatá, kamenitá, dobývá se tam něco vápeníka. V sedmnáctém století nacházela se tuto sklenná huť. Obyvatelé jsou pouzí Čechové, nevíce helvetského vyznání.“