Zakládací listina města Poličky

( použit překlad z publikace „O Zakládací listině města Poličky“, Stanislav Konečný, Polička 1995 )

Ve jménu svaté a nerozdílné trojice, amen.

My Otakar, z Boží milosti král český, vévoda rakousky a štýrský a markrabě moravský, všem navěky.

Vědouce, že v množství lidu jest sláva panovníkova a že v početnosti poddaných zvyšuje se čest a moc královského majestátu, staráme se, ke cti a slávě našich zemí, aby místa pustá a neschůdná, jejichž poloha k tomu vhodná jest a příhodná, syny lidskými obydlena a obdělána byla, aby prospívala Boží poslušnosti a lidskému užitku.

Uvádějíce tedy zmíněné ve skutek s horlivostí a vroucí náklonností, po dobré úvaze a zralé rozvaze pověřili jsme Konráda z Lewendorfu, o němž jsme slyšeli, že v tomto jest mužem schopným a zkušeným, a uložili jsme jemu, aby pod právem, smlouvami a podmínkami níže poznamenanými provedl a nám užitečným učinil nové vysazení našeho města na Poličkách, spolu se všemi dědinami a poli obdělanými i neobdělanými, lesy, háji, honitbami, lukami, pastvinami, vodami a vodními strouhami, lovišti ryb, sumou vším, co, ať jakýmkoliv jménem nazváno, na délku a šířku k řečenému městu přiléhá.

Držeti totiž bude řečený Konrád a jeho zákonní dědicové mužského pohlaví dědičným právem rychtářství a soudnictví téhož města na Poličkách a všech vesnic, které nyní jsou a někdy budou v níže řečených hranicích pozemků. A jak ve městě, tak na vesnicích budou práva a soudy, které v městě našem, Vysokém Mýtě, a vesnicích k němu přilehlých v platnosti jsou, jak známo jest. A dvě části soudu nám přináležeti budou – vraždy a též větší viny, které se týkají rozsudku za prolití krve a směřují k zahubení osob, na vesnicích spáchané souzeny budou řečeným Konrádem a jeho dědici neb tím, kdo by řádnou koupí po něm a po jeho dědicích ve zmíněném městě na Poličkách následoval. Žaloby však menší souditi budou rychtáři vesnic, ve kterých spáchány byly, a jestliže peněžitá pokuta za vinu dvanácte denárů nepřekročí, bude rychtáři vesnice, v níž by takový přečin spáchán byl, a nikomu jinému náležeti. Jestliže však větší bude dvanácti denárů, dva díly náležeti budou nám a třetího dílu dostane se Konrádovi a jeho dědicům neb tomu, kdo by rychtu koupil a z tohoto třetího dílu obdrží třetí část rychtář vesnice, který žalobu souditi bude a s ní se spokojí. Míti také bude řečený Konrád a jeho dědicové neb ten, kdo by rychtu koupil, jak jsme pravili, dva lány svobodné bez platů a dávek. Též ve městě na Poličkách dva krámy k prodeji masa a tolikéž k prodeji chlebů svobodné a platů prosté. Též v Lewendorfu jednu krčmu svobodně držeti budou a žádné jiné krčmy nebudou po jiných vesnicích ve vzdálenosti dříve zmíněné míle, toliko na Poličkách v obvodu města. Též na čtyřech místech míti budou vodní strouhy pro stavbu mlýnů a ty svobodně držeti budou. Jiné však mlýny, jestliže někdy postaveny budou, dle ocenění a odhadu řádných mužů přidrženy budou k ročnímu placení po skončení času jejich svobody. Z polí a dědin, které do jedné míle, jak jsme pravili, přiléhají k jmenovanému městu na Poličkách a odhadovány jsou na více než osm set lánů, vysazeno bude k městu padesát lánů, jejichž držitelé po osmnácte let svobodu míti budou ve všem plnou a dokonalou. Obyvatelé pak dědin a polí již obdělaných v okruhu často řečené míle, kteří patřiti budou k městu na Poličkách, odváděti budou platy a dávky tak, jak svoboda jim daná, jak se shledává, končit bude. A ta pole s poli doposud porostlými a neobdělanými, která od toho času, kdy poprvé oseta budou, po dvacet let plné svobodě těšiti se budou a připojeny budou k vesnicím položeným do vzdálenosti míle od často řečeného města Poliček a k němu, jak jsme uvedli, náležejícím. A jakmile skončí svoboda, dáván bude nám ročně z jednoho každého z těch lánů jeden věrduňk litomyšlské váhy a stříbra. Též nad to dáváno bude z každého lánu šest korců žita a šest korců ovsa míry nyní v Litomyšli užívané. A aby svrchuřečený Konrád větší pečlivost a pozornost při vysazování projevoval, postupujeme jemu a jeho dědicům neb tomu, kdo by rychtu koupil, aby lán desátý ze všech těch pozemků, o nichž jsme mluvili, jim plným právem náležel. Nad to, aby bylo patrné, že pozvedáme a zlepšujeme podmínky a postavení těch, kteří k řečeným našim pozemkům na Poličkách přijíti chtějí, pod zachováním naší přízně zakazujeme přísně, aby jim nikdo nezbraňoval a je nezdržoval, a osvobozujeme je ode všech cel a mýt a po dva roky zabezpečujeme a zprošťujeme všech nároků z jakýchkoliv žalob a vin jinde spáchaných, toliko dluhy vyjímajíce, s tím dodatkem a připojením, aby cesta a veřejná silnice z Vysokého Mýta k Brnu přes řečené město na Poličkách, a ne jinudy přímo šla. Nad to ustanovujeme, aby celník neb posel jeho znamení mýty před městem na Poličkách, a ne v něm vymáhal a od pocestných požadoval, tak jak ve Vysokém Mýtě zvykem jest.

A aby vše i jednotlivé pevnost a sílu stálé platnosti navěky obdržeti mohlo, tento list znamením našich pečetí potvrditi jsme kázali, poznamenavše přítomné svědky, kteří jsou :

komoří Ondřej, stolník Diviš, číšník Havel a podkomoří český Oldřich z Hradce, Oldřich z Drnholce, Smil z Brumova, maršálek český Hynek, lovčí moravský Ladislav, správce kuchyně Konrád, podčíšník Václav, Konrád z Rena a mnozí jiní.

Stalo se na Misembtu léta Páně 1265, dáno bylo v Praze rukou mistrů Petra a Oldřicha, našich pronotářů, pátého dne před říjnovými kalendami, od naší korunovace léta čtvrtého

Poznámka :

Antonín Hájek instrukci zveřejnil v Časopise Českého muzea 1846, sv. 4. na str. 452-73 s tímto vysvětlením :

„Instrukci čili potaz přítomný dostal níže psaný před několika lety od ctihodného pátera J. Sedlického, bývalého kooperátora v Borové u Poličky a choval u sebe co milou památku. Kdy vlastně a původně potaz tento sepsán byl udati nelze, přece myslí níže psaný, že s mandátem hraběnky Berkové – viz Muzejník ročník 17tý, sv. druhý – zajisté souvěký jest, která i myšlenka ho k tomu pohnula, jej veřejnosti podati a tomuto, jakož i Griespachskému – ročník 9tý, svazek druhý – přidružiti; zvláště poněvadž ještě velmi pořídku královská věnná města v Čechách se zachovalé drahocenné stařiny nám poznávati dávají, kdežto při pilném prohledání archivů městských, ač mnoho ztraceno , ještě vždy nějaké drahé zrnko by se nalezlo.

Pravopísemnost potazu zachovalého jest velmi špatná, samé cz, čž, rz na místě c, č, ř. Užívání velkého písmena, pak samohlásky i a ý bez všeho pravidla. To však jediný nářek na potaz tento, přirovnáme-li jej k pozdějšímu a nynějšímu kancelářskému slohu, kterým se úřední zprávy, nařízení, půhony, výnosy, výslechy, svědectví a jiné listiny píší a vydávají.

Nebude nazbyt ještě něco v krátkosti podotknouti o vesnici, které potaz tento vydán byl roku 1719. Z vesnice této – Pustá Rybná – náleží as 90 domovních čísel městu Poličce, ostatní pak díl panství Rychenburskému, které někdy hraběnce Berkové patřilo. Leží od Poličky na západ, 2 ¼ hodiny vzdálena. Někdy se tuto v blízkém potoku nacházelo mnoho pstruhů a jiných ryb. Poloha vesnice této jest hornatá, kamenitá, dobývá se tam něco vápeníka. V sedmnáctém století nacházela se tuto sklenná huť. Obyvatelé jsou pouzí Čechové, nevíce helvetského vyznání.“