Pohromy a vojenské události na panství Poličském

zdroje : (1) P. Antonín Hájek, Královské věnné město Polička do roku 1838, nakladatelství F. Popelka, Polička 1890, (2) Kniha pamětní Jana Sedliského, SOA Litomyšl, (3) Stanislava Michlová a kol., Obec Korouhev 2000, Korouhev červen 2000, (4) Stanislav Konečný, Polička za pruské okupace v roce 1866 / podle rodinné kroniky E.B.Kašparidese /, Kulturní služby města Poličky 1998

(1) Dne 1613, dne 9. října v úterý po sv. Diviši, ráno před hodinou 14. celého orloje vyšel oheň nešetrností Jana Menšíka v Limberké ulici, z toho domu, kde později Ferdinand Kašparides bydlil, a shořelo 166 domův, 16 stodol ze městem na předměstí, 1 grunt, 1 kotče, 14 bašt na zdech městských, 3 brány, na nichž i na kotčích bylo obecní obilí : též tři osoby ženského pohlaví. A tak nezůstalo v městě domův nic více nežli 39 v Kamenské ulici, chrám Páně, fara, škola a radní dům. Po takovém nešťastném pádu obdržela Polička t.r. od magistrátu Nového města Pražského z lásky a náchylnosti 80 kop grošů českých a u města Chrudimi 30 kop gr.č.

(1) Po bitvě na Bílé Hoře rozprchlo se pomocné vojsko, záležející z kozákův a Poláků po Hradecku, Chrudimsku a Čáslavsku, loupeží a drancováním ustrašené obyvatele všade hubíc. Podobně hospodařeno i na Poličsku r. 1621; kde co popadli, to kořistili, až nemajíce co bráti, pustili se do sousední Moravy, kdež vzali za podobné počínání zaslouženou odplatu, takže se málokterý do své vlasti vrátil.

(1) Roku 1622 dle starobylých domácích pamětí vzešly veliké útraty na vojsko po panství a městě usedlé, takže ve vesnici Oldříši toliko 14 usedlých osob na 1.800 rýnských, ve vsi Borové 906 rýnských výloh, nepočítaje pivo, oves a jiné maličkosti, čímž město zásobiti se muselo.

(2) Léta 1622. V tom roce na vojáky v městě i na panství ložírující veliké outraty vzešly, takže k podivení jest, jak to ubozí lidé vystát mohli, zde jen toliko z jedné vesnice, tj. z Voldříše specifikace pro paměť vypsána jest, jak následuje : Vondra Nespěšnýho vynaložil 219 ½ kopy, Vít Švanda vynaložil 120 kop, Vondra Klimšů vynaložil 550 zl. rýnských a více čtyry kopy 42 groše a 6 peněz, Urban Romportl vynaložil 109 kop, Jíra Černej vynaložil 76 kop a vosum bílých, Jindra Kroliků vynaložil 112 kop a 5 grošů míšeňských., Michal Klodnarů vynaložil 162 kopy, Šimon Lukášů vynaložil 66 kop, Matouš Kroliků vynaložil 65 kop, Matouš Valků vynaložil 42 kop, Jakub Nepaur vynaložil 43 kop, Mikoláš Rolenců vynaložil 70 kop, Matouš Šalků vynaložil 78 kop a devět bílých. Václav, syn Petra Mikošova vynaložil 40 kop.

Co v Borovej vynaloženo jest, to v sumě stojí jen takto : rozličných outrat vynáší 906 rejnských.

Piva z města vzatého 31 sud, ovsa vzato 162 korce.

Nota. Jak mnoho při vesnici Voldříši jiných věcí na obživení vejska krom hotových peněz vynaloženo bylo, to v tej specifikaci nestojí, jako jest vzato z města piva 33 ½ sudu, počítajíc v tom čase sud za 4 zl. 40 kr. činí 174 zl.

(1) Roku 1624 navštívil Poličku znamenitý Valdštýn, vévoda frýdlantský táhna do Slezska. Jeho dvořanstvo, jak dokazuje tehdejšího magistrátu list na odvedenou, spotřebovalo 2 ½ vola, 18 skopců, 190 slepic, 15 telat, 39 hus, 39 kachen atd.. Vojsko jeho zdržovalo se na Poličsku dva dny. Valdštýn se svým náčelnictvem sám tři dni.

(1) Roku 1642 na jaře uhostilo se v městě a v jeho okolí c.k. jezdectvo od regimentu pana Broge; vyživení téhož, jakož dávky na c.k. regiment Conzagovský a Buchaimovský stálo Poličku mnoho.

(2) Na regiment Brogovský bylo vybráno po 2 věrtelích žita a 2 věrtelích ovsa od 27 osob panství Novohradského, 90 osob poddaných zámku litomyšlského, 42 poddaných města Litomyšle, 8 osob poddaných panství Svojanova, od 12 osob poddaných z Německý Bělý a 45 osob poddaných panství poličskýho, a tak sešlo se žita 112 korců, ovsa 112 korců dne 13. maii. Peněz hotových vybráno bylo 2.568 zl. 3 kr. 3 d.

Na regiment Konzagovský od dne 14. septembris až do 12. decembris roku 1642 peněz hotových vydáno 990 zl. 58 kr.

Na regiment Puchamský od 12. decembris 1642 až do 10. aprile léta 1643 za 4 měsíce vypresováno bylo 6.149 zl.

(1) Téhož roku dne 15. června ubíral se Poličkou a potom Litomyšlí švédský polní vůdce Torstensohn při návratu z Olomouce do Sas. V Poličce meškal pět dnů, v kterémž čase uložil měšťanstvu veliké daně za ušetření od vypálení

(1) Léta 1643 dne 16., 17. a 18. června ubírala se městem a vesnicemi k Olomouci císařská armáda, jež mnoho škod tu způsobila.

(2) Jaké škody od vojska učiněné byly, z jedné každé obce vlastní vyznamenání vykonané takto :

V městě

Panu Václavoj Francany pobráno vozů formanských a fasuňků za 100 zl., víc v domě a ve dvoře škody učiněný za 35 zl., dobytka hovězího pobráno 30 kusů, obilí na poli vše v nic uvedeno.

Primas od nabytkův v domě a ve dvoře stalé škody sobě pokládá za 108 zl., za obilí na sejpkách 121 zl., za dva vzaté koně 60 zl., též obilí v poli zkaženo.

Panu Janovi Rolencovi vzaty koně dva za 40 zl., panu Tomášovi Lvovi koně dva vzaty za 40 zl. a jiným v městě sousedům něco málo zůstalo, větším dílem o všechno přišli, což spočítat nemožná věc jest. Obilí okolo města od koňstva a vozů vnic uvedeno bylo.

Předměstí horní – tam bylo pobráno 9 vozů po 15 zl., jeden k druhýmu činí 135 zl., koní 25 sečteným způsobem za 408 zl., dobytka hovězího pobráno 47 kusů za 8 zl. za 376 zl., ovčího dobytka pobráno 131 kus po 1 zl. činí 131 zl., prasat 4 kusy po 2 zl. – 8 zl.. Obilí v poli též zkaženo.

Předměstí dolní - od nabytku pobráno byla za 36 zl. 30 kr,, obilí za 7 zl., vepř jeden za 2 zl.. Obilí v poli zkaženo.

Zahradníci – šactva všelijakého pobráno za 80 zl. 15 kr., koně jednoho čítajíc za 20 zl., dobytka hovězího 8 kusů za 56 zl., ovčího 4 kusy za 4 zl., dobytka svinskýho 3 kusy za 3 zl. 30 kr., obilí sutého pobráno za 11 zl. 40 kr., obilí v poli zkaženo.

Ve vsi Kamenci - jeden vůz za 13 zl., od nabytku a šactva všechno jmění pobráno, koně 3 za 45 zl., dobytku hovězího 137 kusů po 7 zl. činí 959 zl., dobytka obšího 135 kusů po 1 zl. činí 135 zl.

Ve vsi Voldříši - půldruhého vozu za 14 zl., koní 9 kusů za 135 zl., dobytka hovězího 67 kusů po 7 zl. činí 469 zl.. Přitom obilí v poli pokaženo.

Ve vsi Borovej – při noclehu fortrupy od armády od všelijakých nabytků pobráno a uškozeno za 1.247 zl.

Ve vsi Borovej – od šactva a vozů v nabytkách vše účtováno jest : koní 26 kusů a hříbata dvě za 439 zl., dobytka hovězího 53 kusů po 7 zl. – 371 zl., obilí sutého : žita pobráno 130 korců, pšenice 2 korce, ječmena 14 korců, ovsa 30 korců. Obilí v poli vše vnic obráceno. Více k tomu kostely dva vyloupeny.

Ve vsi Nedvězím od nabytků vše vzali, od šactva všechno až do košile slíkli. Koní 15 kusů po 20 zl. ( však ale dražší byli ) činí 300 zl., hovězího dobytka 89 kusů po 8 zl. – 712 zl.. Obilí v poli zkažený.

Ve vsi Trhonice koně vzali 4 za 44 zl., hovězího dobytka 42 kusy za 336 zl., ovšího dobytka 27 kusů po 1 zl. činí 27 zl.. Přitom nabytky pobrali a obilí v poli zkazily.

Ve vsi Sedliště od šactva a nabytků pobráno za 175 zl., koně 4 kusy za 51 zl., od dobytka hovězího 34 kusy za 272 zl., dobytka ovčího 21 kusy za 21 zl.. Obilí v poli zkaženo.

Ve vsi Korouhev od všelijakých nabytků a šactva učiněných škod za 471 zl., koní pobráno 7 kusů za 140 zl., dobytka hovězího 51 kusů po 8 zl. činí 408 zl.. Přitom obilí v poli zkaženo.

Široký Důl od šactva a nabytků pobráno za 225 zl., dobytka hovězího 9 kusů po 8 zl. činí 72 zl., obilí sutého za 15 zl., na vysetém obilí v poli učiněných škod za 145 zl..

Ves Makov – V tej vsi škody učiněný proto, že již ta ves prve pustá a prázdná byla.

Ves Modrc od všelijakých nabytků pobráno bylo za 200 zl., koní 20 kusů po 18 zl. činí 360 zl., dobytka hovězího 124 kusy za 992 zl.. Obilí v poli pokažené.

Ve vsi Radiměři od nabytků, šactva a hospodářských věcí pobráno všechno a všem. Koní 55 kusů po 18 zl. činí 990 zl., dobytka hovězího 22 kusů po 8 zl. činí 176 zl., obilí sutého ta 44 zl.. Obilí v poli vnic uvedeno.

(1) Léta 1645 vtrhli do obce zdejší od města Brna dva silní regimentové lidu švédského, zavřeli se a čtrnáct dní tu přebývali; málo sousedů však v městě nalezše, všecko všady slezli, skryté a zakopané věci vyslídili, vykopali a pobrali. Tak hospodařili, že téměř kámen na kameni pokojně ležeti nezůstal.

(1) Téhož roku v měsíci prosineci od 20. a od 31. do 3. ledna 1646 zasedly Poličku 3 škadrony čili roty saského jezdectva pod správou podplukovníka Kristiana Sigismunda te Seidovic, na jejichž vyživení a za 10 koní, jež mocí vojenskou vyzdvihly, platilo město dle úředního poznamenání od 3. červemce 1646 – 2.012 zl. 58 kr. 3 d.

(1) Po nich opět armáda švédská, nemohouc ničeho při Brně způsobiti, zpět k Pardubicům po šest dní pořádem cestujíc a vidouc město bez obyvatelů, téměř prázdné, okolo města bytovala. Poté následovaly zase rozličné přeháňky jak lidu JMC, tak také švédského rozdílných regimentův, od nichž bylo město pokaždé vyloupeno a vydrancováno

(1) Roku 1662, tu středu před Božím Vstoupením, byl veliký mráz a druhého dne spadlo sběhu až po kolena. Žito bylo právě vymetáno. Někteří strhovali sníh s žita provazy, někteří jej tak nechali; první sklidili velmi málo žita, druzí o něco více.

(1) Roku 1664 ve čtvrtek dne 19. ledna ke 2 hodině na noc vyšel oheň z domu vdovy Kormoutky, vzňalo se seno nahoře. Nedokládá se však, jak velká škoda způsobena.

(1) Roku 1696 v neděli na den sv. Jana Křtitele strhla se okolo města veliká bouřka s krupobitím; obilí potlučeno, v domech a v obou kostelích vytřískána okna. (2) Den ten strašlivý, v němž mnoho kbílení a pláče ze všech stran slyšeti bylo.

(1) Dlouho hádala se obec poličská s vrchností jimramovskou, jistou paní z Bornstädtu o znamenitý kus půdy a lovení ryb, jež sobě vrchnost jimramovská mocně vlastnila. Rozepře tyto se po dobrém skončiti nechtěly, nemeškala tudíž obec poličská práva svého zbrojnou mocí hájiti; protož roku 1702 vytáhli poličští měšťané a jich poddaní vojensky a položivše se proti Jimramovu, zde pod ochranou zbraně lovili ryby, obilí žali a seno sekali, co jim dle práva přináleželo, ale jinak odpíráno bylo. Císař Leopold dne 6. července 1702 a 26. června 1703, císař Josef 20. září 1707 a císařovna Eleonora 2. října 1711 snažili se obě strany v dobrotě smířiti. Konečně vyjednáno, by poličští s jimramovskými společně ve Švarcavě ryby lovili a půda v rozepři stojící by Poličce náležela než proti jistému úroku Jimramovu k užívání se ponechala.

(1) R. 1714-15, když černá smrt, jinak cholera po celých Čechách zuřila, i v okolí poličském množství lidstva pohltila do města ale samého se nevedrala. Z vděčností k Bohu postavili nábožní předkové na poličském náměstí krásnou sochu Panny Marie.

(1) Dne 30. listopadu 1731 v sobotu na úsvitě strhl se neobyčejný vítr, tenž místy s hromobitím, hřměním a blýskáním, v Poličce ale s metelicí a sněhem spojen byl, takže na sta škod nadělal. Kdyby byl potrval do poledne, nebyl by snad ani jeden dům a stodola v celosti zůstaly. Tak silný byl, že i vrchní báně na věži sv. Jakuba se hýbaly.

(2) Dne 15. decembru 1733 ve dvě hodiny z poledne strhl se vítr a chumelice a v tý chumelici hrom udeřil a žádný nevěděl, kde, až ve 4 hodiny v soumrak, když pověžný klekání zvonit šel, viděl, že se ve věži kouří a vynašlo se, že ve zdi daleko zazděný dubový trám neb kleště ten kouř vydávaj, takové se musely až k místu, kde hořelo vykopat a ulívat, kdežto kameny tak rozpálený byly, že voda syčela na nich.

(1) Roku 1734 dne 1 listopadu zatrousil pacholek vdovy Kytnerovy při kouření tabáku z dýmky do slámy. Oheň sice vyšel, ale byl stálou horlivostí měšťanův brzy uhašen.

Téhož roku po dvou nedělích vyšel v městě oheň v tomtéž domě, a to značně veliký. Na vyžádání ochrany Boží uděloval děkan s kaplany a s přítomným františkánem z Moravské Třebové požehnání blížíce se k ohni s velebnou svátostí. tenkráte prý byl oheň skoro zázračně uhašen.

(2) Léta 1735 dne 22. Februarii, tj. v outerý masopustní v soumrak večír strhl se vítr a chumelenice a v tý chumelenici velmi silně se zablesklo a hrom udeřil do chrámu Páně sv. Jakuba, na farní kruchtě kus omítky a dole k půlnoční straně taky kus omítky od stropu odrazil, dále, buď bohu chvála, nic neuškodil.

(1) Léta 1736 dne 17. února přišly do města dvě setniny pěchoty vojska ruského od pluku slavného Drojčovského na zimní bytování : pobyly tu úplně 12 neděl. Všech dohromady byli 403 muži pod správou podplukovníka Alexia Ovonovského. O těchto praví domácí pověst, že chvalitebně se po celý čas zachovávali a s pláčem a s mnohým díkůčiněním se rozžehnali.

(2) Léta Páně 1736 dne 17. Februarii dvě kompanie od pěšího ruského regimentu Projcovského do města Poličky na zimní kvartýry vtrhly v počtu 396 sprostých vojáků a 7. oficírů a sice : Obrštlieutenant Alexi Ovono a Gregori Capitan von Barduio (?) – podpokolnik – major – capitan poručník – podporučnik – a praporečnik – všech v počtě 403 osoby; koní svých měly 67. Jim se peníze, chléb, máslo, proupy, sůl na váhu skrz commisaři od vzáctnýho magistrátu k tomu deputirovaný vydávalo, též taky na koně obrok, oves, seno, sláma. Po ten všechen čas dosti dobře ty věci spravovali, s čím oni taky spokojený byly.

Krupky ječmenný, zelí kyselý, kde jen dostati mohli, to s masem vše dohromady míchali, vařili a jedli a z tej potravy dost čerstvý, červený a silný byli. Posty tuhý zachovávaly, od másla, mléka a vajec nic neokusili, vodu pili, až svý svátky velikonoční dočekali. Nejvíc kořalku pili a veselí byli. Když na ně marš dokročil a pryč jeti měli, s každým se loučili a děkovali za lásku jim prokázanou a že se za své dobrodince Pánu Bohu modliti – a na Poličku v dobrým pamatovati budou, pravili; mnohých svých známých, kdo jim co dobrýho učinil ruce líbali, tak že mnozí nad tím splakati museli. Odtud táhli k Polsku dne 12. měsíce máje, jeden týhoden před slavností sv. Duchu a tak zouplna 12 neděl tu leželi.

(1) Roku 1736 dne 29. července v neděli o 2 hodině s půlnoci o Posvěcení chrámu Páně, dal si František, syn po zesnulém sládkovi Václavu Procházkovi, když domů z hospody přišel, svíčku rozsvítiti a šel s ní nahoru na seno spát; svíčku rozsvícenou u sebe postavil a usnul. Když svíčka dohořela až do sena, to se chytlo a vzňalo, on ale ničeho nevěděl, až okolo něho hořelo a jej pálilo; teprv procitl. (2) a rozespalý chtěl hasiti; když se opálil a viděl, že nemožná věc jest oheň uhasit neb střecha nad senem již se chytala, tu teprv utíkal. Shořelo tenkrát celé pořadí v rynku k straně půlnoční – osm domů várečných a k straně města Litomyšle třináct domců, někteří roztrhaný a otlučený byly a s dosti velkou prací – s pomocí boží ten oheň udušen byl.

(1) Dne 20. července 1740 navečer strhl se západní vítr a nadělal neslýchaných škod na staveních, v lesích pak vyvracel stromy a jiné přelámal.

(1) Roku 1740 dne 24. října mrzlo a spadl sníh, když ještě mnoho obilí na poli stálo, jakož i zelí a otava. To vše sněhem zapadlo, takže z toho lidé máloco domů dostali, kromě toho, co ze sněhu vytřásli; ovoce na stromech zmrzlo a list nedozrálý teprve v zimě dolů padal. Někteří v tomto špatném počasí také seli, ale z jara ukázala se práce jejich marnou.

(1) Léta 1742, 15., 16. a 17. dubna cestovalo Poličkou oddělení pruské a saské armády.

(1) Téhož roku 1742, 4. máje táhlo vojsko brandeburské, totiž krále pruského, pod správou vrchníka z Winterfeldu od Litomyšle do Poličky, kdež nedlouho vojsko královny české M.T. pod správou c.k. polního maršálka Rodostého leželo, jež Prusům asi před čtyřmi dny u Oujezda něco málo vozů odňalo a škodu učinilo. Prusové však, majíce vyzrazeno, že jest císařských v městě málo, dorazili k městu s větší silou a učinili pohrůžku, že žádného z nich ani měšťanstva šetřiti nebudou a město že vypálí. Na to císařští proti nim vyjeli a šarvátku způsobili; též z děl k městu silně stříleno než ztráta byla z obojí strany malá, aniž městu hrubou střelbou uškozeno. Přece ale císařští ucouvli a Prusové Město obsadili, nalezli však domy veskrz prázdné, neboť obyvatelé částečně z města prchli a kde kdo mohl, do vesnic se uchýlil a ukryl. Prusové zatím kde co bylo loupili a odváželi. (2) Druhý den ráno zase odešli, aby od vojska, které před nima se odstranilo, přepadený nebyly.

(2) Léta 1743 v měsíci juni se zamračilo a z toho hrom udeřil, tak že v chrámu Páně v městě sv. Jakuba na horní kruchtě od varhanů kus cerátu odrazil a na věži, kde pověžný zůstává, k půlnoční straně, taky prkno rozraženo celé spadlo, přičemž dosti strachu po městě bylo, aby z toho oheň nevznikl, však buď bohu chvála, nic takového se nevyskytlo.

(1) Léta 1744 dne 21. srpna došlo poručení od úřadu krajského, aby Polička k Pardubicům 100 robotníků s kolečky, motykami a lopatami na opravení šanců pro krále pruského vyslala, což druhého dne učinila.

(1) Roku 1746 dne 10. července potlučeno obilí bouřkou.

(1) Ohněm trpěla Polička více méně : 12. srpna 1762, 11. listopadu 1764, 16. června 1768.

(1) R. 1771 byla veliká neúroda; odtud nastal hlad, jenž brzo nato doprovázen byl nakažlivými horkými nemocemi, jimiž v poličské kostelní osadě od ledna až do června 1772 zemřelo 417 lidí mezi nimiž starší kaplan V. Lukšíček a profesor latinských škol Vojtěch Bureš.

(1) Roku 1772 dne 26. listopadu k 7 hod. večerní šel Blažej Ploc, kupec poličský z č. 20 ( (2) na rynku v třetím domě od uličky pivovarskej proti rathauzu ) dosti neopatrně s rozžatou loučí do svého sklepa pro zboží, kdež i zásobu střelného prachu ležeti měl; z toho nějaká částka ve sklepě se utrousila, i stalo se, že uhel z louče padl na roztroušený prach, ten se okamžitě vzňal, (2) Sklep rozhodilo, jeho v tom sklepě zasypalo a pohřbilo – tu děvečku ale ze sklepa nahoru na horní podlahu pod střechu vyhodilo, kde celá opálená ležet zůstala, pak na outraty jeho pozůstalosti vykurýrovaná byla. Paní v zadní světnici byla s chůvou a děťátkem, kdežto taky od zdi padající zasypána a o život přišla – na to dítě a chůvu převrátilo stůl a oni pod tím stolem zachovaný byly. Dveře od domu až k rathauzi hodilo- však ale nic nezapálilo.

(1) Další dva požáry zažila Polička 16. června 1776 a 6. června 1777.

(2) Léta Páně 1776 dne 18. července na den sv. Víta uhodil hrom do kostela sv. Jakuba ve velkej mši svatej, když mnoho lidu v kostele bylo, však žádnýmu nic neuškodilo, krom že se každý velice ulek, když najednou před sebou oheň viděl a udivený dost strašlivej figuře ho sobě představil, mnohej mluvil o kouli ohnivý, jiný pravil, že viděl draka, jinší zas hady ohnivýho. Kostelu taky jinač neuškodilo, jen nad kazatelnicí v rohu rákosový strop prorazilo a místem na oltáři co zlatem štafírováno bylo, připálilo, na věži k půlnoční straně od pavlače, kde pověžnej zůstává, prkno odrazilo.

(2) Léta Páně 1777 dne 5. července ráno k 5tej hodině uhodil hrom do kostela sv. Jakuba po straně oltáře sv. Jana Nepomuckýho, však žádnou škodu neudělal.

(2) Dne 6. juni 1781 uhodil hrom do stodoly Tomáše Sýkory blízko města a tu stodolu spálil.

(2) Roku 1781 dne 18. augusti byla veliká bouřka, tak že celé horní předměstí zatopeno bylo a mnoho dobytka se potopilo, v městě krupobití množství oken vytlouklo a velikou škodu na lukách a rolích učinilo. Celá škoda tenkrát viditelná na 30.000 zl. se počítala.

(1) Roku 1781 dne 23. srpna protrhla se při velké bouři mračna a potopena tím nejen Litomyšl, ale i celé okolí. 700 lidí utonulo, role a domácí dobytek velmi zkažen.

(1) Dne 17. března 1783 okraden poličský kostel sv. Jakuba. Zlodějové vyvrátili železnou mříž u okna do sakristie, kde nyní stojí kříž, odtud vloupili se do kostela samého; odcizeny 4 stříbrné kalichy, ciborium, monstrance, drahé ornáty a jiné vzácnější věci a vinutí; po zlodějích pátráno beze všeho prospěchu.

(1) Roku 1797 strávil oheň v městě v č. 59 vyšlý mnoho domů v Kostelní uličce a špitál.

(1) Roku 1799 prodlévalo tu asi dva dni oddělení uprchlíků z Francouz, totiž condeiských.

(1) Roku 1805, 27. listopadu dorazilo sem z Jimramova, městečka na Moravě, kdež bytem leželi, 48 jezdců, dílem bavorských, dílem francouzských, kteříž vyjeli na kořistění, i uloživše městu výpalného 3.025 zl. a vynutivše na mnohých měšťanech, nejvíce na kupcích 2.137 zl., vše v běžících papírových penězích, a pobyvše tu toliko dvě hodiny, pryč k Bystrému ujížděli, obávajíce se přepadení císařským vojskem

(1) Roku 1809, dne 19. července uhostil se tu hlavním bytem jeho císařská výsost arcivévoda Karel, po třídenním prodlévání hnul se k Litomyšli. Později – v tetéž francouzské válce – postupovala skrze Poličku rozličná vojska všeho druhu.

(1) Velká úmrtnost ukázala se r. 1809, kdež v celé kolatuře zemřely 63 osoby na horkou. Mezi nimi p. Tichý, doktor lékařství a spolu purkmistr v Poličce, nakaziv se při polní vojenské nemocnici v Bystrém, kdež ustanoven lékařem.

(2) V těch 13 předešlých letech byla válka s národem francouzským od Napoleona Bonaparte ustavičně vedena, v kterýmžto čase se víckrát přihodilo, že francouzské a říšské s nima spojené vojsko do Moravy, do Rakous a do Uher padlo a mezitím taky víckrát rakouské, české, uherské a moravské vojsko do Bavor, do Polska a jiných hraničních zemí se dostalo a …. mnoho papírových peněz, tak nazvaných bancocedulí zde v císařo-rakouských zemích od nepřátel pokradeno a ze země odnešeno bylo, též skrz rakouské vojsko mnoho těch bankocedulí zase země vynešeno a v cizích okolních zemích zanecháno bylo.

Pak z těch okolečních zemí lidé s těma papírovýma penězi do císařských rakouských zemí, do Vídně i jiných měst na jarmarky přicházeli, kupovali sukna, kůže, plátna, železo, dřevěné nádobí a co jen potřebovali a dostati mohli. Platili to lidem zač kdo chtěl, aby jen ty papírový peníze odbýti a užitečně vynaložiti (?) mohli. A tak ty sukna, kterých loket 4 zl. koštoval na 30 zl. přišel a všechny věci najednou množstvikrát (?) dražší byly a čím dál, vždy do věčí ceny vystupovaly, takže košile dražší byla než před tím kabát a kabát dražší byl než předtím chalupa neb nějaký příbytek. Dům v městě Poličce vystoupil na 10 i více tisíc, prut role na 2.500 i více zlatých.

(1) Roku 1817 mezi 4. a 5. červencem v noci strhlo se nad městem a zvláště na horním předměstí tak veliké krupobití, že až hrůzno poslouchati. Obilí zdrceno a sem tam po polí nalezeni zajíci, koroptve a jiné ptactvo mrtvé.

(1) Roku 1820 dne 6. ledna v noci na 4 hod. vzňal se oheň v komíně radního domu a přes dvě hodiny neustále celou prudkostí do vzduchu sršel. Byl to velebný a spolu strašlivý pohled. Uprostřed města ve svatyni spravedlnosti, takováto hrozivá nespravedlnost; než udatné bránění měšťanův a krutá zimy odvrátily neštěstí, které zajisté značné by bývalo, ježto toho času v radním domě nahoře byla zásoba střelného prachu. Tím překažen ples, ku kterému v tomto domě činěny na příští neděli přípravy

(1) Roku 1820 dne 11. dubna před 11 polední hodinou vyšel oheň v domě pana Augustina Šaura č. 108 neopatrností jisté osoby bytem u p. Antonína Fišera, t.č. radního a nájemníka v tomto domě; oheň trval čtyři a půl hodiny celou prudkostí a strávil 21 dům, 2 kolny za městem, střelnici, novohradskou bránu, množství domácího a hospodářského nábytku. Některé příbytky k překažení ohně strhány. Škoda úředně odhadnuta čítala se na 32.461 zl. 6 kr. víd. měny.

(1) Roku 1828 dne 8. října pohynulo veliké množství ovocných stromů sněhem a i v lesích stala se veliká škoda; obilí však na poli nezůstalo, ježto nastalo na to levnější povětří.

(1) Roku 1832 vypukla cholera podvakráte – na jaře a na podzim. Na jaře jen něco málo se prozrazovala, jen tak, jakoby střehla, na podzim však od 2. října do 6. listopadu čítalo se onemocnělých na choleru v městě i s příměstími 26 osob mužského, 38 ženského pohlaví, z nichž zemřelo 8 osob z pohlaví mužského a 13 ženského. Pamětihodno je, že osoby opilství a prostopášnému životu oddané nebyly cholerou nakaženy. Z lékařů, z duchovních, úředníků a zámožných měšťanů nerozstonal se na choleru nikdo. Nejvíce vyskytovala se cholera na záměstí od novohradecké až k limberské bráně. Nemnoho osob roznemohlo se ve Spálené a Litomyšlské ulici, pak dvě osoby ulice Kamenské a toliko jedna na náměstí.

(1) Dne 18. července 1833 a v následujících dnech stala se převeliká škoda silnými větry v lesích. Mnoho-li kmenů na Poličsku vyvráceno udati nemůžeme, toliko se ví, že jedině 18. prosince zhynulo na sousedním Rychenburku 15.000 kmenů.

(1) Roku 1836 na podzim vypukla cholera poznovu a umřelo na ni v městě 18 osob.

(1) Roku 1837 v únoru a v březnu ukázala se tu nová nemoc, tak zvaná chřipka čili hromadný katar.

(1) Největší oheň zuřil r. 1845 z 10 na 11. den července ( se čtvrtku na pátek ) od 10 ½ do 3 hodiny v noci.

(3) V roce 1861 se protrhla hráz rybníka peklo a jeho vody zaplavily obec Korouhev. Kronikář píše : „V tomto roce dne 24. června se po silném dešti a krupobití přihnala nečekaná povodeň, která po celé obci zaplavila všechny zahrady, ploty ztrhala, plátna s káděmi podvrátila a odnesla. Všechny mosty v obci byly ztrhány. Školní mládež musela zůstat ve škole a teprve druhý den se mohla vrátit domů k rodičům. Vše se podobalo potopě světa.“

(4) Polička za války prusko-rakouské v roce 1866 :

23. května, ve středu po svatodušních svátcích a potom v pátek a v neděli táhl bez zastávky Poličkou od Jimramova k Litomyšli pluk modrých husarů cara Mikuláše.

V neděli 24. června dopoledne přitáhly 2. pluky kyrysníků : Braunschweig a Hessenkassel. Byly ubytovány jednak po domech a po stodolách, načež v pondělí odtáhly k Litomyšli. Hned po odchodu kyrysníků 25. června dopoledne bylo oznámeno, aby byla podél litomyšlské silnice uklizena luka pro postavení děl. … Tráva byla posekána i odvezena a druhého dne od 11 do 2 hodin odpoledne přijelo od Bystrého 16 baterií dvanáctiliberních děl po 7 kusech, celkem 128 a stejně tolik vozů s náboji, pak množství vozatajstva, ke každému vozu po 6 koních. Mužstvo vařilo na obci ( = obecní pozemek, na němž dnes stojí dům s pečovatelskou službou ) … Druhého dne ráno všichni odjeli k Litomyšli.

Téhož dne, tj. 26. června, začal od rána průjezd několika tisíc přípřežníků – Moravanů, vezoucích spíži za vojskem - od Bystrého po novohradské silnici, který trval dnem i nocí až do neděle 1. července.

26. června přibyl do Poličky také pluk vlaské pěchoty a eskadrona hulánů a zdrželi se do čtvrtka 28. června.

V posledních dnech měsíce června bylo slyšet dunění děl. Byla to bitva u Skalice.

V úterý 3. července bylo slyšet od rána skoro až do večera nepřetržitou dělostřelbu od severu, která se podobala hlubokému rachocení hromu. Lidé opouštěli město a vycházeli po litomyšlské silnici poslouchat věc zde dosud neslýchanou. byla to děsná bitva u Hradce Králové. Ovšem nikdo nevěděl, kde vlastně je bojiště, tím méně, kdo bude vítězem. Téhož dne večer však přijelo několik přípřežníků, kteří se museli vrátit od Pardubic, a ti byli první, kteří přinesli zprávu o porážce našich vojsk.

Ve středu nato se roznesla zvěst, že Prušáci táhnou k našemu městu. I bylo strachu, nářku a zazdívání. Každý hledal bezpečný úkryt pro svůj majetek … Najednou v 10 hodin v noci jsme zaslechli od západu dusot mnoha koní a než jsme se vzpamatovali, octlo se v kamenecké ulici několik set moravských sedláků v bílých halenách. .. jeli bez přípřežních vozů, s uřezanými postraňky … a tázáni po příčině svého spěchu, křičeli : „Prušák nás honí !“. U lékárny nastala zácpa, takže se náměstí v okamžiku naplnilo prchajícími. Vzápětí přijelo asi 10 vozů erární kasy a s nimi vojsko nejrůznějšího druhu, vše v největším nepořádku, což bylo vidět i druhý den, kdy byly podél silnice nacházeny pušky, torby, šavle a další součásti výstroje a výzbroje. Příčinou zmatku bylo modré vojsko, které přípřežníci považovali za Prušáky, neboť ti, stejně jako Sasové, nosili modré kabáty. A když u Borové někdo vypálil ránu z pušky, vyděsil se důstojník provázející přípřež natolik, že poručil jak možno nejrychleji ujíždět, takže množství vozů bylo rozbito a s nákladem po příkopech rozmetáno, přičemž 3 lidé a 10 koní přišli o život. …

Ve čtvrtek 5. července k poledni přijelo asi 8 pluků kyrysníků, které byly tak ztenčeny, že měly dost místa na lukách od městského rybníka až k hrázi pod novým pivovarem. a touto hrází a k cihelně u jimramovské silnice byli rozloženi huláni a na druhé straně města za silnicí v poli stála děla a rozličné povozy.