Z historie městečka Olešnice a kunštátského panství ve třicetileté válce

zpracoval : ing. Mojmír Fadrný

fadrny@ooz.zeus.cz

Městečko Olešnice sdílelo již od 2. poloviny 16. století společné osudy s kunštátským panstvím.

V roce 1590 získává kunštátské panství a tím i Olešnici od Jany Evy Boskovské z Lichtenštejna Pavel Katharin z Katharu, který však v roce 1600 zemřel. Roku 1606 získává kunštátské panství Štěpán Schmidt z Freihoffa. Ten jej v roce 1629 předává synovi Karlovi. Štěpán Schmidt byl nekatolík, stavovského povstání se nezúčastnil a po bitvě na Bílé hoře byl císařem Ferdinandem vyznamenán za věrnost. Na kunštátském zámku pobýval u pana Schmidta v roce 1626 při cestě Moravou i Jan Amos Komenský. Štěpán Schmidt odmítl přestoupit ke katolické víře, opustil panství a odešel do ciziny. Jeho dcera Marie přestoupila ke katolické víře a vstoupila do v Brně do kláštera sv. Josefa. Již v roce 1630 se na pouhý rok stává majitelem panství Petr Katharin z Katharu. Kunštátské panství bylo císařem v roce 1631 Petrovi Katharinovi zabráno a za vojenské zásluhy jej dostává od císaře Jindřich Šlik, hrabě z Passanu a Lokte, maršál císařských vojsk, císařský tajný rada, dvorský komorník a prezident válečné rady. Po něm dědí panství jeho syn František Arnošt.

V době třicetileté války prožívali lidé na Olešnicku velmi těžký život. Krajem procházela různá vojska, která zde loupila a drancovala. Lidé proto před vojáky prchali do lesů a svůj majetek různě ukrývali do sklepů a jiných skrýší, kde by přečkal případný požár či loupení. Mnoho lidí bylo zavražděno loupícími vojáky a v kraji řádil i mor. Již roku 1631 bylo v Olešnici 79 domů osedlých a 51 pustých, v Crhově 17 osedlých a 7 pustých, ve Křtěnově 10 osedlých a 5 pustých, ve Lhotě 5 osedlých a 1 pustý, v Kněževsi 6 osedlých a 1 pustý. Kronika města Bystřice nad Pernštejnem věrně tuto dobu popisuje: „Nastává nevypověditelná bída, z gruntů utíkání, po horách se toulání, od zimy tvrdé a od hladu a všech jiných běd a neřestí mření“.

Obyvatelstvo na Olešnicku bylo v té době v naprosté většině evangelického vyznání. První katolický kněz Bernard Voscinius přišel do Kunštátu až roku 1630. Ten měl na starosti i okolní neobsazené farnosti Olešnici a Sebranice. Katolických kněží byl tehdy velký nedostatek. Návštěvy u farníků, kteří dávali najevo své nepřátelství popisuje kněz Voscinius jako návštěvy prováděné s nasazením života mezi divokými kacíři, žijícími v horách. Voscinius píše 4. dubna 1633 na konzistoř do Brna o hrozícím jemu nebezpečenství toho času. „Kostely v Olešnici a Sebranicích jsou úplně pustý, farníci ožebračeni, jejich majetky v popel obrácený od procházejícího vojska. Obec kunštátská dala roku 1633 vysvědčení faráři Vosciniovi v němž píše: „pro lid vojenský sem tam mašírující a na místech zůstávající velice nebezpečno jest na cestu se vydati, neboť nešetříce v tom žádného, buď kdo buď loupí, berou, na kohokoliv přijdou.“

Aby se Olešnice vzpamatovala z válečných útrap, potvrdil ji majitel panství, hrabě Šlik, všechny výsady. V listě datovaném v den Narození Panny Marie, to jest 8. září 1638 píše: „...znamenavše i to, kterak jest jmenované městečko Olešnice těmito dlouhotrvajícími nepokojnými válečnými časy na větším díle od lidu vojenského k zkažení a zpustošení přivedeno bylo.“

Dle staré pověsti prý byl na pastvisku zvaném Oulehle mezi Olešnicí a Ústupem poražen houf Švédů a na památku toho zde byla postavena boží muka. K této události mohlo dojít s největší pravděpodobností ve 2. pol. června 1643, kdy švédské vojsko vedené Torstensonem táhlo z Čech přes Litomyšl, Svitavy a Moravskou Třebovou k Olomouci. Jízdní švédské hlídky zajížděly od svého vojska na průzkum daleko do kraje. Císařská armáda vyrazila 16. června od Brandýsa nad Labem a před Poličku a Ústup táhla k Brnu. Je možné, že někde poblíž Olešnice narazili císařští na osamocenou jízdní hlídku Švédů, pronásledovali ji a na pastvisku Oulehle došlo k boji, kde byli Švédové částečně pobiti a částečně zajati.

Velmi zle bylo v roce 1645, když Švédové obléhali Brno a také blízký hrad Pernštejn. Celý kraj musel přispívat na vydržování švédské armády. V říjnu 1645 táhli Švédové pod vedením Torstensona z Moravy do Čech. Dne 16. října přitáhli z Olešnice do Sulkovce, který vypálili. Když Švédové v roce 1646 dobyli Jihlavu, zasílali odtud rozkazy pro celý ovládaný kraj. V MZA v Brně je zachován list z 1. ledna 1647. Velitel švédského vojska v Jihlavě v něm nařizuje olešnickým dodat do 4 dnů plátno. Jinak prý přijede švédské vojsko do Olešnice na exekuci.

Následky třicetileté války byly velmi těžké, Když byl v roce1648 uzavřen mír, lidé si velmi oddechli. Vesnice i města byla z větší části vypálená, poloprázdná, pole zarostlá plevelem i křovinami a lesem. Obnova celého kraje po třicetileté válce trvala několik desítek let. Do částečně vylidněné Olešnice stěhovala vrchnost nové usedlíky až z Moravské Radiměře. Tím se dá i vysvětlit větší výskyt německých příjmení na Olešnicku po třicetileté válce.