Ohlas válek o rakouské dědictví na Kunštátsku

zpracoval : ing. Mojmír Fadrný

Císařovna Marie Terezie čelila po nástupu na trůn v roce 1740 útokům na monarchii od Francouzů, Sasů a Bavorů. V listopadu 1741 Francouzi a Bavoři dobyli Prahu a bavorský kurfirst Karel Albrecht se nechal v obsazené Praze korunovat za českého krále. Válka se rozhořela nejen v Čechách, ale silně zasáhla i Českomoravskou vysočinu, kde Francouzi a Sasové rozmístili své posádky. Pro dokreslení válečné situace v této oblasti uvádím pro názornost několik autentických zpráv z té doby.

V lednu 1742 dorazilo do Polné 6000 francouzských vojáků vedených generálem Pollastronem. Co se dělo na tehdejším polensko - přibyslavském panství ukazuje dopis zámeckého ředitele Jana Kašpara Khauce francouzskému generálovi De Saxeovi do Německého (Havlíčkova) Brodu z 8. ledna 1742. „...žádným perem se nedá vypsati, co všechno se zde dálo. Od této hodiny nezbývá nám chudákům nic, než žebrácká hůl. Panské stáje a ovčiny jsou prázdné, neboť krávy a voly, ale i mladý dobytek museli jsme odevzdati...“ Sasové a Francouzi přitáhli také do Přibyslavi, zabavili všecko obilí, mouku a jiné věci. V Borové v pivovaru otevřeli truhlice s ječmenem, určeným k vaření piva a ječmen zkrmili. K těmto útrapám přibyly i nakažlivé nemoci, které se šířily mezi vojáky a kterých nebylo ušetřeno ani domácí obyvatelstvo.

Sasové drancovali i v kraji kolem Kunštátu. O tom jsem našel několik zpráv, které do sebe celkem logicky zapadají. V obci Černovice, kam farností spadají i Tasovice je zaznamenána tato událost: „2. dubna 1742 vydrancovali obec Černovice Sasové a odvlekli sebou 37 osadníků“. Je velmi pravděpodobné, že to byl týž oddíl asi 200 Sasů, který táhl s kořistí od Brna a utábořil se ve vsi Ústup. Listina z archivu svojanovského vypravuje o tom takto: „Sasové leželi nejvíce u Brna a odtud vyjížděli daleko na plen. Dne 9. dubna 1742 přišlo také do Ústupu přes 200 Sasů s mnohou kořistí, aby si tu odpočinuli. Uviděl je v Ústupě punčochář Hunčovský z Kunštátu, který byl v Bystrém pro vlnu. U Hukovny, hospody u Sulíkova, kde se chtěl zastaviti, setkal se s rakouskými husary, jichž bylo přes 50, a jimž na otázky jejich o Sasích vše vypověděl věrně. Zdrželi jej tam do noci a pak musel provázeti husary a jim ukázati cestu a místa, kde byly saské stráže. První stráž stála na louce Tomanově, husar připlížil se až k vojákovi a sťal mu hlavu. Tak stalo i druhému. Třetí uslyšev šustot, vystřelil. Husaři již rychle vrazili do Ústupu a tam povraždili překvapené Sasy. Uprchli jen někteří. Obyvatelům ústupským nestalo se při tom nic zlého. Strašně se jim však pomstili Sasové, kteří od Brna hned potom táhli zpět do Čech a domnívali se, že zradou ústupských Sasové tam povražděni byli. Dne 13. dubna táhli Sasové z Kunštátu k Bystrému a obstoupili Ústup, ves zapálili a obyvatele buď pobili nebo vmetali do ohně. Málo z nich si zachránilo život. Státi zůstala z Ústupa jen hospoda, posud na ní lze viděti několik kamených kulí a značné stopy po nich“.

Mnoho kulí, starých podkov, železných hrotů našlo se roku 1856 na pahorku u hospody. Na památku boje u Ústupu postavena byla Boží muka, které byla obnovena r. 1854. Záznam ze sousední obce Rozsíčka hovoří o této události takto: U Rozsíčky museli Sasové podstoupiti boj. Sasové prchajíce, byli hrozně pobiti a jen málo jich uteklo ke Křetínu. Louce, kde byli Sasové rozprášeni se říká „Na krchově“. Tam se později vyorali kosti pohřbených Sasů a našly se tam i podkovy. Jsou tam i tzv. saské kameny, pod nimiž se také našly lidské kosti. Nějaký saský voják byl zabit na poli u Vřesic a této polní trati se říká „U Saksa“. V lese u Křetína bylo pobito také hodně Sasů. Od zápachu mrtvol se tomuto lesu říkalo „Smrady“.

Bilance nočního přepadu rakouskými husary v Ústupu byla pro saský vojenský oddíl zdrcující. V boji zahynuli 4 důstojníci a 120 mužů. Raněni byli 3 důstojníci a 20 mužů. Zajat byl 1 plukovník a 7 dalších důstojníků, 27 poddůstojníků a 208 mužů. Mezi zajatci byli i dva nevojáci – lékař a kněz. Mezi zabitými byla i jedna žena – markytánka. Jsou li údaje pravdivé, tak tento vojenský oddíl saských vojáků měl 390 mužů a 3 civilní osoby. Vojenskému oddílu velel zřejmě podplukovník a na mužstvo dohlíželo 14 důstojníků a 27 poddůstojníků. Prostých vojáků bylo tedy 348.

Když se druhý den po přepadení a pobití Sasů v Ústupu donesla tato zpráva do Bystrého, mnoho lidí se šlo z  Bystrého do Ústupu na místo bitky podívat. Mezi zvědavci byl i jistý mladík Findejs z Bystrého, jehož vzpomínka byla později v Bystrém písemně zaznamenána. Když prý přišel se skupinkou známých z Bystrého do Ústupu, právě zde probíhalo pohřbívání mrtvých Sasů. Bysterské provázel po Ústupu jeden z husarů, který se zúčastnil nočního přepadů a vyprávěl jim průběh celé akce. Když prý míjeli mrtvou saskou markytánku, sekl ji tento husar šavlí do krku. Pohled na rozseknutý krk markytánky způsobil mládenci Findejsovi stav, že prý již po celý život nesnesl pohled na krupičnou kaši.

Zprávy o saské pomstě vesnici Ústup dne 13. dubna 1742 se v různých pramenech poněkud liší, avšak tato hrozná válečná událost z 9. a 13. dubna 1742 měla velký ohlas v dalekém okolí.