|
|
Využití historické klimatologie
v genealogii Podorlicka
Úvod * Teplotní
cykly * Historická klimatologie
Podorlicka
Úvod
Historická klimatologie shromažďuje poznatky o dopadu počasí na společnost. V genealogii má její využití ohromný význam, neboť znalost místního kolísání klimatu a jeho vlivu na velikost úrody, osevu a cen zemědělských produktů pomůže badateli odhalit příčiny nenadálých obratů v životě rodin – epidemií infekčních chorob ( a úmrtí ), prodejů gruntů a dalších podstatných změn, jenž mnohdy způsobily následnou společenskou degradaci rodu. Potravinové a hospodářské krize se ještě umocnily, když se k nepřízni počasí přidal další faktor - válka. Množství pramenů dokumentuje, že extrémní hydrometeorologické jevy podstatně ovlivňovaly i psychiku lidí. Panoval strach z hladomorů ( po špatné úrodě ), nezvyklých výkyvů klimatu, ale i z jednotlivých hydrometeorologických jevů, jako jsou např. silné bouřky, vichřice, krupobití, lijáky či povodně. Obavy vzbuzovala např. mračna se zelenavým zabarvením základny bouřkových kup, s patrným zbělením vypadávajících srážek a nezřídka vysílaným více či méně slyšitelným „kruponosným“ hlomozem. V případě blížící se bouřky či krupobití lidé rozeznívali jako ochranu zvony, zapalovali hromničné svíce apod.. V jevech, doprovázených usmrcením osob a materiálními škodami, viděli mnozí Boží trest za spáchané hříchy. Toho hojně využívali kněží, jež získali mocnou zbraň, jak z kazatelen ovlivnit každodenní život lidí ve prospěch církve a vrchnosti. Teplotní cykly
Při hodnocení získaných informací je však třeba počítat s tím, že kronikáři většinu přírodních událostí zveličovali. Mohlo se také stát, že zatímco jeden viděl příhodu jako naprosto nezajímavou a fatální záležitost, druhý ji líčí jako strašlivou událost hraničící s katastrofou. Nicméně jiné údaje k dispozici nejsou, takže z nich musíme vycházet, ať chceme či nechceme. Např. po každém silném
krupobití se vedou diskuse o velikosti či váze největších exemplářů
krup. V písemných záznamech bývá srovnávána s lískovými oříšky,
žaludy, Určité vodítko pro jeden z klimatických prvků – zimu – stanovil ve svém článku „Tvrdé zimy v Evropě za uplynulé tisíciletí“ ( 1994 ) J. Svoboda. Za normální považuje přibližně 90tidenní délkou zimního období ( prosinec – únor ). Pokud je výrazně překročena a zároveň trvá zamrznutí toků, dá se již uvažovat o dlouhé zimě. Obvykle se jednalo o období začínající již počátkem listopadu a trvající prakticky bez přerušeni až do konce března nebo dubna[1]. Na základě dlouholetých výzkumů zjistil, že „ průměrná délka období ochlazování, tedy nástupu drsných a studených zim se pohybuje mezi 35 - 50 roky ( průměr 43.1 let ). Na druhou stranu průměrná délka období oteplování, kdy silné a dlouhé zimy zřetelně ustupují je rovněž kolem 40 let ( průměr 44.5 let ). Celková délka cyklu je pak asi 80 - 90 let, až překvapivě identická s délkou "sekulárního" slunečního cyklu, která kolísá rovněž mezi 80 - 90 lety. Tento fakt velmi dobře koreluje s teplotní křivkou instrumentálních měření z Prahy - Klementina, kde se amplituda maxim a minim pohybuje také mezi 90 - 100 lety“. Kromě období ochlazování a oteplování je pro historické země Koruny české i celou střední Evropu doložitelný výskyt čtyř tzv. malých pluviálů ( pluvia = lat. déšť ) v letech 1078-1118 (I), 1310-1350 (II), 1560-1600 (III), 1763-1804 (IV), které charakterizuje vystupňovaná srážková činnost a zvýšená četnost tzv. velkých vod. ( viz článek Zdeňka Vašků „Naše malé pluviály“ ). Historická klimatologie Podorlicka
Výsledky uvedených výzkumů jsem se pokusila aplikovat na oblast Podorlicka a do již stanovených teplotních cyklů vložila jak místní kronikářské zápisy o kolísání klimatu a vojenských událostech, tak vlastní závěry. a) Oteplení 1440 – 1540 ( pro podmínky genealogie údaje až od r. 1500 )Z tohoto období není na Podorlicku dochováno mnoho dokladů. Jak zpráva o rozsáhlých srpnových povodních na území Čech v r. 1501, tak i informace o prudkém tání a následné povodni 6.12.1539 zapadají do fáze oteplení. * 1501 po soustavném pětidenním dešti povodně ( pol.
srpna ) : 1501 v pátek po sv. Vavřinci (
13.-16.8.1501 ) spadl veliký déšť a pršelo až do outerka, z toho
potokové i řeky rozvodnivše se, naplnily rybníky až stavové a hráze nemohouce
tolik vody držeti protrhly se, odkudž Vltava pražská řeka tak rostla, že po
ulicích starého města topila, až blízko k sv. Jiljí a k sv.
Mikuláši na koňském trhu vystoupila až k dlouhé třídě. To v Praze. Venku ne míň škod nadělala. Orlice obojí
neobyčejně se vodnila, rybníky Landšperské strhala, takže v Hnátnici
mlejn vyzdvižen a pryč k Brandejsu zanešen a rozkotán byl. Ústecké horské
podměstí všecko téměř zatopeno, domky některý s suty a zaplaveny.
Soukenické rámoví ztrháno, barvírny podvráceny a mnoho lidí utopeno. ( farní
kronika Písečná ) 1515 - abnormální
srážková činnost 1528 - V sobotu před Sv.
Trojicí (6. června) okolo Tábora pršely kroupy
jako vejce slepičí a jako ráž... že kroupy nejprv pršely jako ráže
(kuličky), potom co vejce, a naposledy jako talíř veliké padaly,
a obilí popraly... 1539 „Téhož léta 30. dne listopadu strhlo
se povětří a z toho potom náramně veliký sníh spadl, až
ouvozy a doly po cestách zavál, takže kteříž do Mejta vysokého na jarmark
jeli, vozů v sněhu nechati museli a mnozí lidé na cestách pozavělí zbloudivše
v snězích zmrzli a zemřeli a teprve nalezeni, když sníh sešel. Na den
sv. Mikuláše přišlo náhlé rozjižení a povodeň veliká, kteráž onde
i onde mnohé škody zdělala.“ ( Marek Bydžovský z Florentina, „Svět za
tří českých králů“, sestavil PhDr. Jar. Kolár CSc., Pha 1987 ) b)
Ochlazení 1540 – 1590, malý pluviál
1560-1600
Ačkoliv interval mezi lety
1560-1600 byl srážkově nadprůměrný, zvýšená dešťová aktivita samozřejmě
zaznamenávala místy určitý pokles. Za mimořádně vlhká se označují období
1560-1573, 1576-1582, 1586- Pro 50tiletou fázi ochlazení jsem nenašla v prostudovaných dokumentech Podorlicka žádný konkrétní doklad. V žamberské kronice jsou zmíněny jen dvě velké morové epidemie v letech 1555, 1585. Ačkoliv nejsou známy přesnější časové údaje, mor, který zasáhl Žamberecko roku 1585 má patrně souvislost s rozsáhlou vlnou nákazy, jenž od 8.9.1585 řádila v oblasti střední a jižní Moravy. Dlouhá zima 1585/1586 patrně přispěla k postupnému vyhasnutí morové infekce. Kroniky této doby jsou plné zápisů o neobvyklých jevech ( sarančata, komety, padající síra ). Je vidět, že jim lidé přikládali značný význam. Pro mnohé byly, stejně jako opakující se příchod „černé smrti“, první známkou božího hněvu a blížícího se konce světa. * 1540 po dobré úrodě bylo v Čechách velmi lacino. Strych žita stál
jeden groš, oves dvojnásobek. Kapr se prodával za 4 peníze ( tj. 4/7 groše )
a dvacet vajec za jeden peníz. srpen 1542 - v Čechách se
objevila velká hejna sarančat ( kobylek ) působících v místech průletu
ohromné škody na úrodě. Lidé je považovali za trest boží a předzvěst
válečných časů. 1543 abnormální srážková činnost 31.5.1550 na několika místech v Čechách padala
z oblohy „síra“, zřejmě blíže neurčené sirníky v krystalické
podobě. Podobný jev se opakoval i v roce 1552. 1555 v městě Žamberce byl mor
veliký, tak že po 15 osobách za den mřelo a na krchově do šacht dáváni byli (
Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645 ) 1556 – 5.1. se přes Čechy přehnala silná vichřice, doprovázená blýskáním a
hromobitím. 6.3.-18.3.1556 byla pozorována jasná kometa
chápaná jako předzvěst mimořádných pohrom. Kněží pak vyzývali věřící ke
kajícnému životu. září 1556 - v Čechách se objevila velká
hejna sarančat ( kobylek ) působících v místech průletu ohromné škody na
úrodě. 1556/57 - ostrá a
dlouhá zima od 22.11. - 28.3. srpen 1557 - v Čechách se
objevila velká hejna sarančat ( kobylek ) působících v místech průletu
ohromné škody na úrodě. vlhké období 1560-1573
( počátek III. malého pluviálu –
trval do r. 1600 ) : 1561. Počátkem roku přišly velmi tuhé mrazy,
vymrzla značná část vinohradů. Přelom roku 1561/1562 byl ve znamení velmi teplého počasí
trvajícího od vánoc do 24. února. Poté následovaly třítýdenní silné mrazy,
provázené 11.3. objevením komety. Tyto jevy se obecně pokládaly za předzvěst
morové epidemie. 29.8.-24.12.1562 morová epidemie v Čechách 1563 - abnormální srážková činnost Extrémně deštivé počasí bylo zejména v letech 1569-1573;
doprovázely jej četné povodně ( Labe 1570, Rýn 1573 ) konec roku 1572 rozsáhlá epidemie moru v Lukavici u
Kyšperka ( Letohradu ) : „Před vánocemi 1572 začalo mříti a pomřelo lidí obojího
pohlaví v této poctivé osadě mladých i velkých 232 osob.“ ( viz destička
z tímto nápisem v tamním kostele ) suché období 1574-1575
: 1574 „téhož léta 12. dne
března, den sv. Řehoře, tři slunce
vidíny byly o poledni, jedno ku poledni a druhé k půlnoci, něco
světlejší nežli ono, a třetí pravé slunce, a to mělo uprostřed sebe kříž,
načež mnozí lidé dívali se.“ ( Marek Bydžovský z Florentina, „Svět za
tří českých králů“, sestavil PhDr. Jaroslav Kolár CSc., Praha 1987 ) Léta Páně 1574, ve čtvrtek po Památce nalezení
svatého kříže ( 6. V.) u Cerekve
Leskovcovy (Horní Cerekev, okr. Pelhřimov) spadlo veliké krupobití blízko kostela sv.
Markéty. Byly kroupy jako holubí vejce a některé co husí, kteréž se
táhly více než dvě míle. Vosení všecko u vsi
Prašivé (Veselá, okr. Pelhřimov), krávy, ptactvo v povětří,
káčata na rybnících, zajíce v lesích potloukly. Téhož léta žalostná
a hrozná záhuba skrze povětří u města Opavy z dopuštění božího
v pátek po Božím těle (11. VI.) se stala. Ukázali jsou se oblakové černí
dešťoví, a to jeden od západu a druhý od poledne, třetí od
půlnoci..., zvláště pak z toho, jenž od západu se přibližoval, takový
hřmot a hluk od těch, kteří vně města byli, slyšán byl, jako by
v těch oblacích sudy byly a v sudech koule se sem i tam
převracely... Z toho potom veliké kroupy pošly, takže všecko obilí,
a cokoli na polích bylo, až do gruntu ztloukly. Padaly kroupy veliké
nejprve co holubí, potom jako slepičí, naposledy jako husí vejce
a větší, každá majíc v prostředku díru, jako by nebozezem provrtaná
byla. A ty všecky hranaté a vostré byly, všecka skla vybily
v okních i pruty železné, jež při nich byly, zkřivily...
V kostele farním všecka okna, kteréž proti západu byly, protloukly
kroupy a velikou škodu podělaly na samých sklech a jiných věcech...
Přinášeli nazejtří do města pobitý zajíce, káčata divoká, koroptvy
i jiné ptactvo. V městě na mnoha místech šindelné střechy prorážely
i cihelné.
( Bartoloměj Paprocký z Hlohol ) 13.11.1574 v Čechách pozorováno zatmění Slunce. O dva dny později
se po celou noc objevovala na obloze ohnivá znamení. vlhké období 1576-1582
: 11.11.1577 bylo možno na obloze pozorovat kometu 1582 - „Téhož léta 11. dne měsíce máje voda veliká připadla na Vltavě ku Praze a toho dne znamenité škody lidem zdělala …. Toho času také začínal se v Praze ten veliký mor.“ ( zápisky Marka Bydžovského z Florentina ) 1.6.1582 prudké lijáky a krupobití na území celých Čech. Ačkoliv to sem zcela nepatří, našla jsem zajímavé zaříkávání, jež naší předkové používali proti krupobití : „Ve
jmeno Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatýho a ve jmeno Pána našeho Ježíše
Krysta, našeho Spasitele, zapuď příval škodnej, vodžeň kroupy vodný, ať jsou
vodou jasnou a tichou, jakož byla v Jordáně, v níž pán náš Ježíš Krystus
pokřtěn jest. Pomni na nás, milej Pane Jezu Kryste, jakož si přisáhl otcům
našim Abrahamovi, Izákovi a Jakubovi, abys nedopouštěl hněvu na pole a na
vinice i na zahrady naše. Zaklínám vás, andělé pekelní, kteréž Bůh s nebe
svrhl ze stolice velebnosti svý, jež nosíte a činíte povětří a posíláte
kroupy, zaklínám vás skrze hroznej den soudnej, abyste ty kroupy vod polí
setých a sázených odvedli, na pouštiny obrátili, kdežto nižádnej neseje,
nesází, neštěpuje, abyste v den soudnej nemohli říci svou zlost, vymlouvajíce
se: Nižádnej nám nedomlouval, nižádnej nás nezaklínal. Protiv se vám Bůh Otec
nebeskej, protiv se vám Syn jeho milej jednorozenej, protiv se vám Duch
svatej, Svatej Pán Bůh zástupův, plna jsou nebesa slávy tvý, spas nás na
výsostech.“ (
Proslov zažehnávače krupobití podle zápisu ze sečského mlýna ) od srpna 1582 morová epidemie v Čechách suché období 1583-1585 : Léta 1585 v městě Žamberce
byl veliký mor, tak že po 20. osobách za jeden den pochovávali, tak že
na sta lidu pomřelo ( Pamětní kniha města Žamberka vedená od r. 1645 ) 8.9.1585 silná morová epidemie v oblasti střední a jižní Moravy Dlouhá zima od 25.11.1585 -
27.3.1586 vlhké období 1586-1588
: 1586/87 dlouhá zima od 6.12. - 30.4. 1587 - abnormální srážková činnost 1588/89 ostrá zima od ledna 1588 až do 1. dubna 1589 suché období 1589-1592
: 1589/90 dlouhá a vytrvalá zima od listopadu do 12.3.1590 c)
Oteplení 1590 - 1630, malý pluviál
1560-1600
Přestávka v tomto oteplovacím procesu je způsobena vpádem náhlé drsné zimy v roce 1607/08. Tato zima bývá pokládána za nejstudenější zimu celého 17. století. Trvala od 21.12.1607 až do začátku května 1608. Zamrzla při ní řeka Temže a ve Švýcarsku Bodamské jezero. Citelně bylo postiženo i Španělsko silnými sněhovými závějemi. Následkem silných mrazů docházelo k útokům vlčích smeček na lidi. Na začátku teplejšího období je zmíněna epidemie moru na Žamberecku. Je poměrně přesně datovaná ( poč. srpna – 11.11.1595 ) a potvrzuje teorii, že zatímco mírné vlhké zimy i vlhká a současně teplá léta napomáhaly k šíření nákazy, v suchých a horkých létech a tuhých zimách epidemie rychle vyhasla. * suché období 1589-1592
: 15.9.1590 v Čechách a dalších středoevropských zemích bylo zaznamenáno zemětřesení 1591 poč. roku došlo k neúměrnému zdražení
mouky, obilí, masa a dalších potravin 12.-13.4.1591 neočekávaný příval sněhu a prudké mrazy 10.7.1591 množství srážek způsobilo několikadenní povodeň na moravských
řekách (?) vlhké období 1593-1600
: 1594/95 dlouhá
zima od listopadu 1594 do března 1595 Léta 1595 v městě Žamberce
byl mor veliký; začal se před sv. Vavřincem a trval až do sv. Martina ( tj. od poč. srpna do 11. listopadu ) ( Pamětní kniha města Žamberka
vedená od r. 1645 ) 1598 – abnormální srážková činnost 1599 bída a mor v Čechách 1600 - konec III. malého
pluviálu ( tj. srážkově
nadprůměrného období v letech 1560-1600 ) 1601, 1602 - abnormální srážková činnost červenec 1606 – dlouhotrvající deště; na jihu Čech se zvedly
hladiny řek 1606/1607 od 25.12. nezvykle teplé a vlhké počasí,
které se udrželo po celé zimní období 1608 Matyáš vpadl v čele stavovského vojska do Čech 1611 - rabování pasovských vojsk na území Čech (leden) 1612 - zima s nebývale velkými sněhovými vánicemi 1614 - abnormální srážková činnost 1618-1648 třicetiletá válka 1620/21 V lednu zamrzlé moře v okolí Benátek. 1622 neúroda korec ovsa se prodával za tři zlaté ( Radovan Dvořák, Vysoké Mýto, Kruh 1974 ) 1622 Španělé a Bavoři v císařských službách plenili okolí
Lanškrouna i Litomyšle, za plenem vyjížděli z posádek v Čáslavi, Skutči,
Heřmanově Městci i v Chrudimi. Nejvíce ovšem zakoušelo Litomyšlsko, kde se o
to přičinil nejvyšší lejtnant dampierrova pluku, který musel být nakonec
uvězněn ( Jiří
Frajdl, Vlastimil Zikmunda, „Listy z dějin Východních Čech, Východočeské nakladatelství Havlíčkův Brod
1965, str. 74 ) 1623 - velká zima 1628 - abnormální srážková činnost 1629 - abnormální srážková činnost d) Ochlazování
1630 - 1660
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
holubími, slepičími či husími vejci,
kočičími hlavami apod. Z těchto údajů lze vydedukovat, že kroupy
o velikosti slepičích vajec (tj. s průměrem 5–6 cm) se na území ČR
vyskytují několikrát za desetiletí.