Historie rodu Fadrný

- O původu rodu Fadrných

- Nejstarší známí předci rodu Fadrných

- Drnovické panství a vesnice Ústup v 17. století

- O přízni v Křetíně

O původu rodu Fadrných

Původ rodu Fadrných a význam tohoto příjmení zůstává stále zatím nejasný. Díky objevení Svatební smlouvy Matěje Fadrnýho a vdovy Doroty z roku 1638 v purkrechtních knihách městečka Boskovic se ale bádání o původu našeho rodu posunulo o celou jednu generaci. Část této svatební smlouvy zde uvádím v původním znění.

Smlauwy swadebni Matieje Fadrnyho, z diediny Skalicze, a Dorotau wdowou zustalou po nebosstiku Martinowi Rzihowym niekdejšim sausedu miest. Bozkowicz.

Letha 1638 dne 19 januarii za purgk. Jana Sspiemaule, Jirzika Obrouczky a spolu jich radnich staly se smlauwy swadebni prziatelske czele a dokonale mezy Matiejem Fadrnyho z diediny Skalicze rzemesla tkadlyowského tak prziately jeho doziadanymi Pawlem Dosejhaczem, Janem Balssankem, Mikulassem Sstiepanowym, Petrem Kowarzem z Skalicze, Matoussem Pelauchem, Janem Ssturmau z Rajeczka a Pawlem Lebedau jedné, a panem purgkmistrem a raddau na mistie Doroty wdowy zustale po nebosstiku Martinowi Rzihovym niekdejssim sausedu miest. Bozkowicz strany druhé ….

Tím vzala za své moje celkem přijatelná teorie o našem švédském původu.

Matěj Fadrný se ženil asi v únoru 1638. Je li ve Svatební smlouvě uveden jako tkadlec ze Skalice, zřejmě již pracoval samostatně. Musel však být členem tkalcovského cechu – pravděpodobně v Boskovicích. Jeho věk odhaduji na 23 – 28 let. Dle těchto indicií by se Matěj Fadrnýho narodil někdy v letech 1610 – 1615. Předpokládám, že byl evangelického vyznání. Ve Svatební smlouvě je nepřímá zmínka o jeho rodičích, avšak jako svědek není nikdo v tomto zápisu se jménem Fadrný(ho) uveden. Toto příjmení bylo jistě i v té době ojedinělé. Mohu se domnívat, že je to přetvořené slovo z jiného jazyka. Tím by se zase oživila teorie o cizím původu tohoto jména i našeho rodu, jehož předkové mohli přijít na Moravu již koncem 16. století za obchodem, řemeslem či z mnoha jiných důvodů. Také se nabízí úvaha, zda slovo Fadrný neoznačuje ve staré češtině nějakou vlastnost či označení člověka. Výskyt tohoto slova mohl být jen lokální a později mohl být jeho význam zapomenut. Nabízejí se ke srovnání podobná příjmení jako Jadrný, Chatrný, Peprný, Kutý, Machatý, Plachý, Kopuletý apod.

Zajímavé je zjištění o generaci zpět v boskovické městské knize.

Smlouva svatební Martina Říhovýho a Doroty, zůstalé vdovy po Janu Boleslavským létha panie 1608.

Možná, že tito manželé měli opět syna Martina, který se asi v letech 1628 – 1631 oženil s dívkou Dorotou. Těm se narodil brzy po svatbě syn jménem Matouš. Martin Říha asi v roce 1637 náhle zemřel asi ve věku 28 – 30 let. Martin Říha i jeho manželka Dorota byli obyvatelé městečka Boskovic. Dorotě mohlo být v době ovdovění asi 26 – 28 let.

O vdovu po zemřelém Martinu Říhovi se začal v roce 1637 ucházet tkadlec Matěj Fadrnýho ze Skalice (Skalice nad Svitavou). Sirotek Matouš mohl mít v té době asi 7 – 9 let. V lednu 1638 byla před zástupci městské rady a vyžádanými svědky sepsána zmiňovaná Svatební smlouva. Ve Svatební smlouvě je napsáno, že otčím Matěj Fadrnýho je povinen tohoto Matouše nechat vyučit nějakému řemeslu. I to naznačuje, že Matouš nebyl již zcela malé dítě, ale že je ve věku, kdy se rodiče a opatrovníci začínají zajímat, čím dítě bude. Ve Svatební smlouvě se mezi svědky objevuji i jistý Pavel Lebeda. Jméno Pavla Lebedy ze Lhoty (Rapotiny) se objevuje i v jiné svatební smlouvě z roku 1608. Možná je to jen shoda jmen, možná se jedná o otce a syna, ale také to může ta samá osoba. V roce 1638 mohl být Pavel Lebeda již muž středního věku a věrohodnou osobou.

Dalším záchytným bodem pro naše pátrání může být i Matějovo tkalcovské řemeslo. Každý chlapec, který se chtěl vyučit v té době nějakému řemeslu, musel prokázat svůj manželský původ a zaplatit poplatek za přijetí do učení. Na původ takového zájemce o učení se představitelé cechu písemně dotazovali písemně v jeho rodném městě městské rady a teprve po ujištění, že je narozen z manželského lože a je i jinak „bezúhonný“, mohl být do učení přijat. Počet učňů si každý cech limitoval. Měl li cech omezen i počet mistrů a ti chtěli mít nástupce v řemesle ze svých dětí, nebylo snadné se do učení dostat. Vedle rodinných příslušníků a jejich dobrých známých se naprosto cizí a neznámý člověk do učení nedostal. Měl li si takový učeň ještě za přijetí platit, musel sám mít nějaké peníze. Dá se tedy usuzovat, že Matěj Fadrnýho nebyl z naprosto chudých poměrů a jeho rodiče jej dali do učení. Možná, že i otec Matěje byl tkadlec. Učební lhůta učně tehdy trvala obvykle 2 roky, pak musel učedník udělat zkoušku a jako tovaryš jít do světa na zkušenou. Může to být případ i našeho Matěje, který se mohl dostat jako vandrovní tovaryš do Skalice, kde se souhlasem tkalcovského cechu z Boskovic provozoval pod dohledem mistrů řemeslo. Zde se snadno mohl seznámit s mladou vdovou Dorotou z Boskovic, požádat ji o ruku a oženit se s ní. Tím se mohlo zlepšit i jeho společenské postavení, když se ze Skalice dostal do města a bylo li to tak, skončilo i jeho vandrování. Nemohl však předvídat, jak vojenské a politické události třicetileté války zasáhnou jeho a i většinu obyvatel Boskovic a celého zdejšího kraje.

Koncem 30. let 17. století již na Boskovicku probíhala rekatolizace, ke které byl mezi převážně evangelickým obyvatelstvem značný odpor. Časté průchody vojsk a vojenské události se bezprostředně dotýkaly života obyvatel v tomto kraji. Válečné drancování, hospodářský úpadek, útisk a rekatolizace mohly vést k  útěku obyvatelstva z  takto postižených oblastí do odlehlejších končin. Proto je možné, že i rodina Matěje Fadrnýho odešla někdy ve 40. letech 17. století ze Skalice či Boskovic. A tak je docela logické, že mladí mužové Mikuláš a Pavel Fadrný, kteří se objevují v matrikách po třicetileté válce v Tasovicích a Ústupu, jsou synové Matěje a Doroty Fadrných.

Nejstarší známí předci rodu Fadrných

Nejstarší písemné zmínky o našich předcích jsou v matrikách z 50 a 60. let 17. století., kde jsou zapsána dvě téměř shodná příjmení a to Mikuláš Fadrnsy v Tasovicích a Pavel Fadrns v Ústupu u Olešnice. Je dost možné, že to byli bratři či blízcí příbuzní. Podle různých indicií se domnívám, že v době příchodu na Moravu ve 40. letech 17. století byli Mikuláš i Pavel velmi mladí a možná to byly dokonce i děti.

Jméno Mikuláš Fadrnsy se objevuje poprvé ve velmi staré matrice doubravnické farnosti. Tato matrika byla založena v roce 1623 a je psána česky. Zápis ke dni 29. června 1658 uvádí, že se ve vsi Tasovice manželce Mikuláše Fadrnsy - Maryně narodilo děvče, které bylo pokřtěno jménem Margkyta. Za kmotry jí byli Jan Lazebník z Doubravníku a Mandalena z Tasovic. Byla li Margkyta první dítě Mikulášovo, musel být krátce ženat a jeho věk můžeme odhadovat asi na 20-30. let.

V 60. letech 17. století žil ve vsi Ústup u Olešnice již také zmiňovaný Pavel Fadrns. Pavlovo jméno je uvedeno poprvé v olešnické matrice, když se jeho manželce Markytě narodil 30. září 1663 syn František. Také Pavel byl v  roce 1663 asi mladý muž. O rok později, 23. 11. 1664 je v olešnické matrice zapsáno, že Pavel Fadrnýho z Ústupu je otcem dalšího dítěte - syna Pavla. Za pozornost stojí, že matka je uvedena Maryna a jako kmotři jsou uvedeni Jíra (Poláčků?) a Maryna Mikuláška z Rozsíčky. V tomto zápise se poprvé objevuje naše počeštělé jméno Pavel Fadrnýho. Ještě dalších 25 let však zapisovali olešničtí faráři příjmení Fadrný do matrik i ve tvaru Fadrnsy či Faderny. V matrikách jsou zapsány i tvary Fadrnej, Fadrné, Fadrnýho, Fadrni, Faderny, Faderni, Fadernej a další. Nejstarší ženské příjmení jsem našel zapsáno ve tvaru Maryna Fadrnowa.

Dalším dávným příslušníkem rodiny Fadrných a naším přímým předkem byl také z Ústupu Jan Fadrnsy. V matričním zápise o jeho úmrtí v roce 1729 je zapsáno, že zemřel ve věku 76 let. Potom by rok jeho narození byl 1653. Domnívám se, že tento rok narození není správný a spíše bych datoval Janovo narození až do 2. poloviny 50. let. Otcem Jana byl zřejmě také již zmiňovaný Pavel Fadrns z Ústupu. Bohužel olešnická matrika byla založena až v roce 1663 a tak zjistit starší zprávy o příslušnících rodu Fadrných bude velmi obtížné. O rodičích Mikuláše a Pavla nic nevíme. Oba Fadrnsové - Mikuláš a Pavel jsou tak nejstaršími známými předky rodu Fadrných.

Drnovické panství a vesnice Ústup v 17. století

Pro objasnění života našich předků ve 2. pol. 17. století je dobré vědět, na jaké panství a které vrchnosti Fadrní po svém příchodu do Ústupu příslušeli. Ves Ústup, kde se po třicetileté válce objevuje náš nejstarší předek Pavel, byla tehdy majetkově rozdělena na díl drnovický a díl kunštátský. Podle mého zjištění žili Fadrní na díle drnovickém, který zahrnoval větší část vesnice Ústup a celou sousední vesnici Rozsíčku, kde byl i panský dvůr, patřící drnovické vrchnosti. Vesnice Rozsíčka a Ústup byly poněkud odlehlou enklávou drnovického panství. Majitelé drnovického panství, starobylý rod pánů z Drnovic držel ve 14. – 17. století v okolí rozsáhlé majetky (panství Rájec) a členové rodu zastávali významné úřady v markrabství moravském. Významnou postavou rodu byl v 1. pol. 16. století Ctibor Drnovský z Drnovic, který byl autorem právního spisu tzv. Knihy Drnovské. Ten přestavěl i zdejší gotickou tvrz. Ve 2. polovině 16. století z tohoto rodu vynikal Bernart Drnovský z Drnovic († 1601). Po třicetileté válce však žila z kdysi slavného rodu již jen jeho poslední příslušnice Johanka z Drnovic, která se provdala za hraběte Jiřího z Roggendorfu. Asi právě za života hraběte Jiřího z Roggendorfu a jeho manželky Johanky došlo k usazení našich předků v odlehlé a válkou zpustošené vesnici Ústup. V roce 1668 bylo drnovické panství prodáno Jiřímu Štěpánovi, hraběti z Vrbna a Bruntálu, nejvyššímu moravskému komorníkovi. Hrabě Jiří Štěpán prodal již roku 1676 drnovický statek ostřihomskému arcibiskupovi Jiřímu Selepczenyiovi za 34 000 zlatých. Po smrti ostřihomského arcibiskupa v roce 1685 připadl krátce drnovický statek císaři Leopoldu I. Ten jej obratem prodal ještě v roce 1685 za 28 000 zlatých rytíři Alexandru Schlögrovi ze Schlögerna. Po něm zdědil drnovické panství jeho syn Karel Josef a ten jej odkázal závětí svým pěti synům: Josefovi, Krištofovi, Antonínovi, Janu Nepomuku a Karlovi. Jejich jménem zemský soud prodal drnovický statek za 110 000 zlatých roku 1728 hrabatům Serényium, kteří vlastnili sousední lysické panství. Ač patřily Drnovice od roku 1728 k lysickému panství, vždy byly považovány za zvláštní statek.

O přízni v Křetíně

Podle vyprávění v rodině měli Fadrní z Makova přízeň ze strany Bednářových také ve Křetíně. Alois Fadrný se učil obuvníkem ve Křetíně u svého bratránka Albrechta Pokorného. Adolf Fadrný zase vzpomínal na rodinu Šustrovu a jejich dceru Miladu ze Křetína a Tonička Březinová často vyprávěla o rodinách Janků a Růžičků ze Křetína. Dlouho mi tyto rodinné vazby zůstávaly záhadou a tak jsem v rámci mého bádání nahlédl i do křetínských matrik z 19. století a osobně jsem i Křetín navštívil a pohovořil s místními lidmi.

Ve 2. pol. 19. století byl majitelem křetínského zámku hrabě Theodor Desfoures - Walderode, narozený 25.4. 1841 na zámku Hrubý Rohozec u Turnova. Hraběnka Augusta - jeho manželka, se narodila v Pešti. Jejich děti se jmenovaly Mikuláš, Cuno, Leopoldina, Františka a Marie Imagulata. Původní, v jádru ještě renesanční křetínský zámek v roce 1852 vyhořel a byl přestavěn na sídlo hospodářské správy panství. V sousedství postavili Desfours - Walderode nový pseudoklasicistní zámek, kolem něhož zřídili park. V Křetíně prý kdysi býval i klášter a poblíž Křetína je místo, kde se říká Na baště a snad zde stávalo opevnění, které chránilo obchodní cestu od Poličky a Svojanova kolem říčky Křetínky směrem na Letovice a Brno.

Při prohlížení křetínské matriky jsem brzy narazil na jméno Antonína (Antona) Růžičky, který je zde uváděn jako klíčník na zámku křetínském, lokaj či hraběcí sloužící. Antonín Růžička se narodil 7.5. 1847 v Kunštátu a za manželku měl Terezii Bednářovou, narozenou 10.5. 1848 v Rozseči, avšak uváděnou z Makova. Růžičkovi žili nejprve na č.p. 61 a později žili na č.p. 7. V matrice jsou údaje o narození dětí Růžičkových. 10.5. 1878 se narodil syn Antonín Růžička a 20.2. 1883 se narodila dcera Marie Růžičková. V roce 1889 žila u rodiny Růžičkových také Marie Bednářová a podle Soupisu obyvatel Křetína byla svobodná, sloužící na křetínském zámku jako pradlena a bydlící u p. Růžičky – lokaje na č.p.7. Marie Bednářová byla zřejmě sestrou Terezie Bednářové , ale nabízí se i domněnka, zda nebyla její (nemanželskou) dcerou. Terezie Bednářová byla sestrou Vincence Bednáře z Makova (nar. 24.4. 1852) a tedy byla teta Františky Bednářové, provdané za Václava Fadrného. Na č.p. 61, kde původně žili Růžičkovi však bydlela i rodina obuvníka Jana Pokorného (* 15. 6. 1829 v Borovnici u Jimramova). Marie Bednářová se provdala za jeho syna Albrechta Pokorného (*1870), který byl obuvníkem a u kterého se učil Alois Fadrný. Antonín Růžička (*1878) padl v I. světové válce. Za manželku měl Leopoldu Janků (*2.7. 1880 ve Vítějevsi). Antonín a Leopolda (Poldi) Růžičkovi měli děti Mojmíra Růžičku a Zdenu Růžičkovou, provdanou Lázničkovou a asi ještě další dceru, která byla provdaná Šustrová. Mojmír Růžička pracoval na stavbách v zahraničí (Afganistán, Irák, Irán a v dalších zemích). Dcera Růžičkových - Marie se provdala za Gustava Janků z č.p. 31 a tím by byla přízeň ve Křetíně zhruba vysvětlena. V úvodu zmiňovaná rodina Šustrova (pošťáci) byla spřízněna s Jankovými, avšak asi byli původem Němci, protože jsem našel zápis, že Eduard Schuster pochází z Ober Hinzendorfu (Horní Hynčina) u Moravské Třebové.