Kategorie hlavní stránka vyhledávání rodokmenů Ausarbeitung des Stammbäume Podorlicko Poličsko pomůcky pro badatele odborné práce dokumenty databáze rodů Návštevní kniha pro Vaše vzkazy Podkategorie Podorlicko Šlechtici od Orlice Příběhy lidí veskrz obyčejných Lidé temnými silami vládnoucí Z války prusko-rakouské 1866 Místa tajemná a kletá Střípky z historie A voda se valila... Svatební zvyky, obyčeje a říkání Jedli, pili, hodovali... Pověsti a jejich historické jádro Rody z Podorlicka Poličsko Rody z Českomoravské vysočiny Z knih Černých jinak Smolných … a jiné soudní případy Pohromy a vojenské události Conscripce, Raabský systém, renovace magistrátu a Tableu generale z pohledu současníka Ze života Josefa Preislera, pilníkáře v Moravských Křižánkách č. 37 Střípky z historie Historické fotografie Odborné práce Marie Štěpánová Nejstarší historie panství Žampach Dlouhoňovice. Pohled do historie vsi do poč. 19. stol. Využití historické klimatologie v genealogii Podorlicka Ostatní autoři Vystěhovalectví z Poličska v letech 1850 – 1890 (Karel Kysilka) Počátky evangelického sboru v Poličce (Bohuslav Šauer) Měna na Moravě a některé cenové relace na Horácku (Ing. M. Fadrný) Z historie kunštátského panství ve 30tileté válce (Ing. Mojmír Fadrný) Ohlas válek o rakouské dědictví na Kunštátsku (Ing. Mojmír Fadrný) Průběh a oběti cholerové epidemie v Poličce roku 1866 (St. Konečný) Dokumenty Polička a okolí Instrukcí aneb pravidlo Kontribuční knížka Polička – majitelé usedlostí 1761 „Plnomocenství“ Zakládací listina města Poličky Obecné Toleranční patent 1781

Bílení plátna na Poličsku ( zdroje : K. Chotek, Široký Důl. Národopisná monografie české vesnice, Národopisný věstník československý X, 1915, str. 29-61; Luděk Štěpán, Josef Vařeka, Klíč od domova. Lidové stavby východních Čech, Kruh Hradec Králové 1991 ) Na Vysočině se tkalcovalo téměř všude, a to nejen pro vlastní potřebu, ale mezi domkaři a chalupníky hlavně pro výdělek. Utkané plátno se na výdělek i bílilo. Starším, mnohem namáhavějším a zdlouhavějším způsobem, bylo bílení bez vápna. Postavilo se kotlisko s velikým ohništěm a na něm stála dřevěná káď, jež na dně při stěně měla otvor, spojený s dřevěnou trubkou; do ní se strčila hůl a tím se otvor uzavřel. Do kádě se rozestřelo plátno, zakrylo plachtou – záhřevkou a na ni se dala vrstva popele. Pak se do kádě nalévala z kotle vařící voda, aby zůstala déle vroucí, házely se mezi popel rozpálené kameny. V louhu, jenž tím v kádi vznikl, zůstalo plátno až do vychladnutí. Potom se otvor kádě otevřel a chladný louh se vypustil do kotle, aby se znovu ohřál. To se opakovalo desetkrát. Při posledním louhování naházeli do každé kádě zvlášť horké kameny, aby uvedli louh do varu. Pak zakryli káď víkem a ucpali zcuchaným lnem – svininou a nechali plátno v páře několik hodin, obyčejně přes noc. Druhý den plátno vybrali, natáhli na trávu a po 2-3 dny polévali. Potom znovu nakladli do kádě a louhovali. To se opakovalo, dokud nebylo plátno bílé. Slunečné počasí práci značně uspíšilo. Plátno takto bílené bylo mnohem trvanlivější než při bílení pozdějším způsobem – vápennou vodou. Tento druhý způsob byl mnohem jednodušší. Do kádě se naložilo plátno a polilo se vápennou vodou; v kádi zůstalo dva dny. Potom rozestřeli je na bělidlo, ale nepolévali. Asi po dvou týdnech – bylo-li slunečno dříve – znovu dávali do vápenné vody, a tak to vícekrát opakovali. Po dobu bělení bylo nutné plátno v noci hlídat. Poté je vozili do valchy, kde se ve stoupách zbavilo vápna, na to se na bělidlo znovu narovnalo a osušilo. Valchami byla vybavena většina mlýnů. Jan Sedlák uvádí, že na Radiměřském potoce stálo čtrnáct mlýnů a plátenické valchy měla většina z nich. V období, kdy se valchovalo, tekla prý v potoce bílá voda. Dochovala se stará dokumentace plátenické valchy při mlýně v Pusté Rybné č. 67. Hřídel jediného vodního kola opatřená na jedné straně palečným kolem k pohodu mlýna je prodloužena o část s osmi výstupky – hejblaty – nadzvedávajícími čtyři páry kladiv ve čtyřech prohlubních – štoku. V nich se plátno za stálého přítoku vody žlábkem od vodního kola valchovalo. Konečně se zmandlovalo. na malých ručních mandlech, jež stály na půdách, v síních a v komorách mnoha usedlostí. Veškerá tato namáhavá práce bývala placena velmi špatně. Za kopu vybíleného plátna ( kus asi o čtyřiceti loktech ) se platilo 60-80 h; z toho platili vápno a od valchování. Mimo to značnou škodu utrpěl hospodář na trávě; dobytek ji nechtěl a nebo z ní dostával nemoci. Nejdéle ve udrželo bílení pro výdělek ve Sv. Kateřině a Pusté Rybné.